Třese se zem
13. srpen 2018 | 21.12 |
Třese se zem.....
16. říjen 2008 | 14.04 | rubrika: první rubrika
Už podruhé, se zmíním o zemětřesení...ono nedává pokoj a tak já také ne.
V neděli jsem šla po noční šichtě spát, a před 10 hodinou mě ze spaní probudil pocit, že mi někdo velmi vehementmě lomcuje s postelí,a drahoušek to teda nebyl, neb spal hned vedle.Doklepalo se to v momentě kdy jsem rozloupla oči a koukala na něj a on na mě se stejně vykulenýma očima, čerstvě probuzený.To byla darda, co? vypadlo ze mě, místo dobré ráno, chi.Deficit spánku byl ale silnější, tak jsem to ještě pár hodinek dospala.Mamča, která bydlí asi deset minut od nás, to ale cítila úplně jinak, jakoby se s ní kuchyn, kde právě stála, chtěla propadnout.
Ovšem zatím nejvíc mě to doma pohoupalo ted v pondělí, chvililinku před 21 hodkou.Sedím si tu tak v obýváku, přetáčím video , takže zrovna bylo úplně ticho a najednou hůůkot a zhoupnul se celý dům, vlevo a vpravo a zase vlevo a vpravo, zvláštní, bylo, že mi to přišlo, že dům mi visí zavěšený za komín na provaze a houpe se jak dětská houpačka.Teprve pak se rozezněl cinkot hrnečků a skleniček.Mimochodem přežily všechny.Já taky.No a mamča, ta jen slyšela v dáli hukot, víc nic.
Říkal seizmolog, že se to u nás šíří ve tvaru čtyřlístku, tak mamča je tam co je okraj lístku, zato u nás je fáákt "čtyřlístkový štěstí".
Zase se nám pod nohama třese zem
10. říjen 2008 | 21.31 | rubrika: první rubrika
Zemětřesné roje se nám tu rojí s neúnavnou pravidelností, nějakou dobu byl klid, a ted se zase rozjeli.Epicentrum v Novém Kostelem asi deset kilometrů pod povrchem .Cheb je en několik kilometrů vedle, a tak to všechno máme téměř z první ruky.Zrovna dnes, krátce po půlnoci, sama doma, klid ticho, zavrtaná v polštáři a najednou hůů, hučení dunění a skříním ve finále pěkně luplo v kříži. Co dělali skleničky o patro níž, naštěstí nevím, ale přežily.Ráno ani nemusel zvonit budík, další hukot byl spolehlivým probuzením.Vrcholem se ale stalo krátce po 10 hodině, kdy v práci, v prvním patře, zase hůůkot, no a nadskočila se mnou židle.Nějak to nabírá na síle, bylo t už přes 4 stupně Richtera.
Ovšem to ještě nedosáhlo toho, co , shodou okolností, taky v práci, v roce 1985,je zatím nic nepřekonalo, tedy, ne že bych toužila po nějakém dalším "báječném "zážitku.Tenkrát děti vpostýlkách dost buleli, a tak mi ani nedošlo, že ten rachot není jedoucí auto za plotem, ale zemětřesný hukot. Seděla jsem si tak na jezdicí židli u stolu a psala, a najednou, ...............šup vlevo, se mnou popojela....................a šup vpravo popojela...........................Vylítla jsem z té židle, připlácla se na zed na bobek a jen koukala na zářivky, ve kterých to dost podezřele lupalo, jesli na mě náká nepřistane.Vydrželi. I ty další menší otřesy, a časem to ustalo, tedy během několika týdnů.
Tak nezbývá, než čekat, kdy se ted probuzený, zase rozhodne usnout.
Zdroj: http://ifca.pismenkuje.cz/102008/