Minulý víkend jsme u nás v Chebu měli jediný Letecký den, který přežil všechny zákazy i omezení covidopatření a opravdu se konal.Celé týdny se nám tu skoro všechny strašidelné deštové předpovědi šikovně vyhýbali, spíš než deště bylo vedro, sucho. Na tento víkend se najednou do předpovědi prodrali několikahodinové deště a tentokrát se nám opravdu ani náhodou nevyhnuli.

Pořídila jsem si celkem s předstihem vstupenku na sobotu do Zlaté zony, kde bylo očíslované místo k sezení na tribuně pro asi 130 lidí, jinak byl areál  rozdělen na velké 4 sektory ke stání. Drahý se mnou nešel, ale na 9 hodinu mě odvezl ke vjezdu na velké parkoviště a odjel. U vchodu mi odpípli vstupenku a nalípli pásku na zápěstí. No a tak jsem byla vpuštěna a jen tak se rozhlížím a nedaleko  od vchodu nabízeli vyhlídkové lety, času bylo dost, mírně zataženo, došla jsem tam , zaplatila si let na 15 minut v Allegru, letadýlko jen pro pilota a jednoho člobrdu, tedy mě. Než přistál se slečnou, co letěla přede mnou, začlo pršet. Chvilku jsme počkali a pak jsem se nasoukala dovnitř, zapla pásy, dostala sluchátka ,  pilot projel předletový postup a motor je žblbtnul a vrtule nic a ticho. Tak to několikrát zkusil znova a zas nic. Takže jsem se zase vysoukala a co ted. Další, co měl letět po mě, chtěl 30 minut, tak jsme se domluvili, že jestli přijde někdo plonkový do třetice, složíme se a  poletíme Morano. Ten třetí se objevil hned vzápětí. Pilot nejprve nechtěl letět, páč začalo lejt dost víc, jak se udělala trochu díra  v mracích, tak že si domluvíme, kam letět. Já jako první jsem  chtěla nad Cheb, druhýmu to bylo jedno a ten třetí mě přehádal, že ON chce Sokolov a Loket, a pilot, že v tom případě jen to a Cheb NE. Na to, že to byl můj nápad, se složit, se nějak zapomělo a přeci co chci já, je jedno, ten chlap chce tam a tak se tam poletí. Nepoletí,teda ne se mnou, nedám tícku na něco, kam nechci, nechala jsem si vrátit peníze, roztáhla deštník a šla pryč.Tak jsem si šla v dešti, okukovala letadla cestou kolem runwaye, až jsem došla druhý konec, nebo začátek vlastně, Tam bylo hnízdo všech helikoptér a taky jedna vyhlídková létala. Pánovi s lístky říkám, asi  bude problém, jsem jen já, ale měla jsem štěstí, zrovna byli na řadě dva a tak jsem se jako třetí hned vešla k ním. Pásy , sluchátka a už jsme se vznesli, oblítli část Chebu a Sv. Kříž a bylo to skvělý, byla to má helikoptérová premiera. Během letu jsem si i něco vyfotila a po přistání jsem okukovala v klídku stojící stroje a pak přišlo překvapení. Pilot Helikoptery  Bö 105 Rainer Wilke nahodil vrtuli a šel si proletět cvičně svůj program, jen tak , vlastně nám všem pro radost. Viděla jsem ho prvně loni v Pardubicích, ale i tak jsem zas stála v úžasu.....,

Pomalu jsem se pak docourala na zlatou zonu, v ceně vstupenky bylo i jídlo a dva nápoje, a že bylo akorát poledne, dala jsem si tortilu, oranž Koli limču a kafíčko a pomalu to mělo začít.No ale prší a prší a tak se začátek programu posunul na 14.30. Dala jsem si další obrkolečko po areálu stále s deštníkem víceméně nad hlavou, jen občas se déšt unavil, aby zas nabral na intenzitě.Můj stylový deštník, tmavě modrý s bílými letadly, z nichž část při dešti  ze světlemodrá, občas někoho zaujal, jednu paní tak, že chtěla vědět, kde se tady dá koupit a zklamala jsem ji, že ho prodávalo tchibo před víc jak půlrokem, tady fakt nikde

.Kocháním se krásnýma érama se přiblížil posunutý začátek , měnilo se průběžně pořadí jednotlivých vystoupení, i to, že Gripeni přiletí v 15, nepřiletí asi vůbec, čeká se a nakonec, že přeci jen přiletí o nějakou tu hodku dýl, a z programu vypadli FBAT, pravda v tomdle počasí sem letět se moc nedá, ale zamrzelo mě to moc.Na závěr programu letěl Blanix- Team a to teda byl tak krásně poetický závěr dne. Dom jsem jela busem v 19, nad hlavou lítali zas vyhlídkáče, nebo odlétali další letadla s tím, že zas někdy.

Jenže druhý den svítilo slunko, a tak nějak jsem během dopoledne rozmyslela, že chci vidět FBAT, když se na neděli zas v programu objevili, a vzhledem k slunečnému počasí jsem si tentokrát drahému o odvoz rozmyslela, a že pojedu na koloběžce, včerejší cesta busem mi ukázala skvělou cestu skrz areál vedle letiště, který kvůli LD zprovoznili pro ten bus a pěší.A tak jsem jela. Bez zajištěné vstupenky předem tentokrát jsem počítala, že asi bude nějaká fronta na vstup, ale nebylo to tak děsný, a při čekání jsem stejně mohla sledovat už běžící program, i  XA42 . co v sobotu nebyla jsem z fronty pěkně viděla a pak jsem už byla vevnitř a napadlo mi, se jít zeptat ke Zlaté, že vlastně včerejší dárek jsem si neodnesla, jestli nezbyl? Slečna si mě pamatovala a nabídla kloboček, no a když už jsem tam byla, tak jsem se zeptala, že asi žádné volné místo tam není? A ona že prý jeden pán nabízel lístek, co měl navíc, a šla se po něm podívat, on byl rád, že ho za mín sice, ale prodal a já byla ráda za fajný místo k výhledu a rozhledu. Jen neuběhlo moc času a přihnal se mrak a začlo zas lejt, ale jak!! S kolobrndou jsem is deštník logicky nevzala a bohužel ani pláštěnku, tak jsem byla v tu ránu promoklá, program stál, čekalo se , až doprší a pak se to protrhalo, a protože zrovna tu dobu mělí být FBAT, přesunuli je nakonec na závěr, a že D jim lítá pilot gripenu, byli tentokrát gripeni s komentářem J. Tvrdíka. Bö 105 jsem měla potřetí, skvělé, Blanix zase kouzelní a  FBAT dokonalý nádherný závěr. Ještě jsem dostala podpiskartu a všechny jsem si obešla a pomalu letištěm jela dom, cestou ještě zapršelo, ale šlo to a navíc ještě nad městem přeletěla Catalina.

Ještě odkazy - program https://www.leteckydencheb.cz/program/nedele

video ze soboty   https://www.facebook.com/mestocheb/videos/325846435202741/UzpfSTEwMDAwMDUzNDY2Njk0NzozODIwNzM5NDU0NjIwNTA2/

Jsem obyčejná sestra, v obyčejné nemocnici na konci republiky. Dnes jsem přišla z noční, víkend mě čekají denní a pondělí zas noc. V této době Covid opatření, máme zrušené dovolené, taky kam by člověk mohl cestovat, nikam, leda do té práce. Tam je to každý den překvapení, co nás zase čeká.Nejdřív se rozhodlo, že u nás bude covid izolace, a bylo na  každým z nás, jestli se na to upíšeme, když teda jsme se dohodli, že ano, zas bylo vše jinak, páč bylo vícero pozitivních na interně, už tam zůstali a izolace udělali tam. Z nás je ted chirurgie s lůžky pouze pro interní pacienty, občas včetně jipu, na gynekologii mají naše chirurgické, tedy i chlapy, je to takový kolotoč zajímavý .Pereme se s papíry interny a taky jejich systémem práce a tak, no a vítězíme. Měli bychom mít jen lidi s negativním nálezem, ale..., občas někomu vyletí teplota, začne podivně kašlat, nebo na ambulanci na izolaci není místo, kdy se čeká na výsledek jestli je pozitivní, nebo negativní a skončí u nás , taky někdy dobíráme odběry a občas se stane, že po několika hodinách stejně přesouváme na covid lůžka, když ten výsledek je covid positivní. Těch lidí jsem zažila už taky pár, teda víc.Respík ffp2 máme na dvanástihodinovou šichtu jeden,  pak když je nejhůř, ještě pod zámkem ffp3 pár, teda dva páry, a ještě šité látkové roušky od dárců.Na podezřelé positivní se oblíkáme do návleků na boty, zástěry igelitky s dlouhým rukávem, dvoje rukavice, čapku na vlasy a brejle, nebo štít.Pokud je lidí víc na víc pokojích tohle po odchodu z pokoje strhat opatrně a vyhodit a na dalšího to samý oblíkání.U těch , co pokašlávají, se dá čekat, že možná jsou. Pak ale , když jsme měli ještě jen svý chirurgický pacienty, přijmout si vybouranýho pána a jednoho co se nám po dvou dnech vrátil z domova, ani  u jednoho to na pozitivitu neukazovalo a vlastně s nima jsme se s tím vším  prvně setkali. Jeden z nich u nežije. Člověk fakt neví, kde to koho potká. Tak nezlobte a dodržujte letošní krapet podivné jarní svátky raději doma.Přeju Vám zdravé Velikonoce.

Poslední týden před svátky byly i poslední letošní orient tanečky, po té úterní hodině i večírek. No večírek, chvilka posezení u něčeho dobrého a probrání všeho možného, však při tančení se toho moc nakecat nedá. Nebyla jsem. Přišla jsem na čtvrteční tanečky a dorazila i Terezka a hned se ptá, jestli jsem byla. Nebyla, Ona taky ne.Tak navrhla, žebysme si to měli dát aspon v malém kroužku dnes.Tak jo. Pája že se prý přidá, až prolítne Lídlem.Po taneční hodině jsme se převlekly v patře a šly hned ve Svobodě  do restaurace v přízemí.Cestou mi Terez dělal chutě na různý mnamky, páč měla hlad, malovala si předem, co by si tak asi dala.Vešly jsme do restaurace a už nás překvapila část místnosti udělaná pro nějakou firmu, posezení a jejich švédák, částečně již vyzobaný. Ale pár stolů bylo volných a tak jsme si sedly a dorazila i Pája s kámošem. Sedíme a nic se neděje, pak se objevila servírka a ptá se co si dáme.Asi by to chtělo jídelák, z čeho si tak asi máme vybrat. Tak donesla dva a znova, co si dáme.Tak jsme si objednali pití a z jídla se vyskytovali v nabídce jen burgry a pizzy, a servírka odplula. Hladová Terez se rozhodla pro burgra, ale připluvší servírka ji v tu ránu zklamala, kuchař už odešel, takže není nic, ona ani tu pizzu neudělá, když obsluhuje.Tak ucucáváme svý tekutiny a Páji kámoš to nevydržel a hladové Terce nabídl aspon studené strašně mastné bramborové spirály, co prodávají na náměstí na trzích, horký jdou, ale studený, to je teda pořádná mastná nechutnost. Servírce to bylo jedno, takže promaštěný kornout roztrhnul a nechal na stole a tak nějak jsme to uzobávaly všechny. Pak jsme zaplaitly to pití a šly.

Jo a vypadá to, že Svoboda je nějaký pajzl, ovšem to je sakra omyl! Zde něco málo z ofiko stránek : Kulturní centrum Svoboda . Vzniklo současně se stavbou nového objektu určeného pro pořádání kulturních akcí ve městě. Nové zařízení je nejmodernějším kulturním domem v  kraji a do provozu bylo oficiálně uvedeno v prosinci 2011. Na základech barokních pivovarských sklepů byla počátkem minulého století vybudována budova pěveckého spolku, kde se konaly koncerty, plesy a jiná kulturní vystoupení. Po druhé světové válce sloužil jako kulturní dům a vývařovna s jídelnou, začátkem devadesátých let byl dům privatizován a sloužil jako diskotéka, kasino a nevěstinec. Nynější majitel - Město Ch. se rozhodlo Kulturní dům navrátit zpět svému účelu a povýšit jej na moderní multifunkční společenské centrum.

 Před koncem  minulého roku si tchynka s přítelem zaplatili zájezd na Korsiku,autobusem, když jsem se to dozvěděla, nepředloženě jsem tehdy řekla, no, to vám teda přeju.Představa mnoha hodin na cestě busem byla pro mě příšerná, no a mé krapet ironické přání se mi vymstilo.Od června, kdy se rýsovalo, že přítel J nejspíš na cestu s tchynkou B nebude moci jet a ona by nejspíš opět zájezd zrušila, stejně tak jako loni do Španělska, tehdy to mělo být k jejím 70 narozeninám a ted tedy opožděný dárek, jsem poslouchala náznaky, později přímo návrh od J, když by nemohl, zda bych jela já.Termín kupodivu seděl na plán dovolené,co si berem s mužem koncem srpna vždy, muž už nějaký týden předhlašoval, že neví, zdy náš společný termín vůbec dovolenou dostane a že bych s máti jet přeci mohla.Byla jsem zklamaná, že letos žádné společné Bulharsko nebude, nebude nejspíš ani nic jiného, mno to Bulharsko jsem si dala týden sama a ze dne na den, ho zaplatila, v týž den, kdy jsem B slíbila, že s ní pojedu.10 července 2019 je ten den, kdy jsem řekla ano, pojedu.Měla jsem 43 dní do odjezdu a dost času srovnat se představou strašně dlouhé cesty busem, ale stále malou naději, že J pojede, týden před odjezdem bylo už jasné, že jedu.Všem, komu jsem cíl dovolené řekla, zasvítili oči s větou-Ty se máš, ovšem poté, co jsem pokračovala, že to je busem, se zděsili.Jeden jediný kolega mi řekl, že- Cesta je cíl, a že to by jel moc rád, kde se takový zájezd dá objednat, takhle jel by rád a nikde o něj nezavadil. Jediný světlý bod cesty byl, že přímo na Korsiku se jede z Itálie trajektem, k tomu mi jedna kolegynka řekla, že to se mi bude moc líbit. Měla pravdu.

 Od B jsem taky v posledním týdnu konečně dostala přefocené dva listy od cestovky a další instrukce.Když mi B vyjmenovala,že si mám sebou vzít i povlečení na postel  ona si bere kafíčko, cukříky...., aby si měla co uvařit, na mě šli mrákoty, že šmarjá jedu na dovolenou, ne do kuchyně.Našla jsem si na netu stránky ubytka a při pohledu na mapu mi muž řekl, noo to jedeš na hezkej pionýrskej tábor, načež já na to, no a nemám si teda vzít i ešus sebou? Možná by to nebylo od věci, ale nevzala, jen kelímek a příbor raděj ano, naštěstí to jsem nemusela vybalit. Ale tak pro sichr jsem přihodila do kufru sedm Jemča Pigi čajů citronových, a udělala jsem dobře.Taky tři Vitacity a jednu flašku Ilsána.No a taky několik dvojchlebíků s miniřízečky na dlouhou cestu, rohlíky se sýrem a salámem a čtyři pardubický perníčky.Na korsickou pevninu se mnou přistálo z jídla jen dva perníčky.

 Při pohledu na info dvojlist od cestovky a rozpisu na jednotlivé dny jsem nabyla dojmu, že se snad na pláži ani nestihnu ohřát, na každý den byl nějaký fakultativní výlet, ovšem důležitý bylo to slovo fakukltativní, jakse posléze ukázalo.V ceně zájezdu byl jen jeden.

 23.8. bylo naplánováno, že se sejdeme na parkovišti u OBI v 15.30 a odjedeme v 16 hodin.V 15.10 jsem zamkla vrátka a došla za pár minut k Obi,tam jsem uviděla pár známých tváří z cest do německého bazénu, B zatím ne, zato paní vedoucí zájezdu , dále jen VZ ke mě přišla a s podivným pohledem na mě, mi pravila- Ale vy s náma přeci nejedete! Jen jsem polkla zlá slova vzápětí uviděla B a tak  VZ říkám- Ne? Tamhle je B a ta mi celý týdny říká něco jiného. Jestli tedy nejedu tak jdu domů, ale domluvte se s B! VZ se otočila a spatřila B a najednou VZ pravila ale ano samozřejmě, já vás nepoznala. B mě taky seznámila se zbytkem obyvatelek našeho spolubydlení, A,P a J. Když jsem se rozhlédla po parkovišti, nechápala jsem, jak se všechny ty bágly, kufry, a taky lidi mají vejít do jednoho busu, který tedy ještě v tu dobu ani nebyl, dojel až před 16, pak nacpali všechny zavazadla dovnitř, to trvalo, během čekání se několikrát kolem nás s B prošla VZ a řekla nám jiná čísla sedadel, kde budeme sedět a tak jsme se postupně teoreticky stěhovali v buse nejprve v přízemí, pak v patře, a to celkem třikrát, takže nakonec jsme se usadili na první dobrou ve skutečnosti v patře na 47-48 místa.. Vyjeli jsme 16.30 hodin.VZ se chopila palubního mikrofonu, přivítala nás, seznámila se jmény obou řidičů a proslov zakončila památným výrokem- Protože máme hodně zavazadel, muselo se plně obsadit i WC, takže nesmíte pít, abyste nechtěli stavět čurat, stavět se bude po třech hodinách!

Okolo 19.30 stojíme na odpočívadle u Mnichova, za wecko tam chtěli 70 centů, ale dostali jsme z automatu 50 centovou slevu do provozovny na nákup, naštěstí jich je po Německu hodně, tak jsme si ji schovaly.Zastávka se mi líbila, nad hlavou nám přistávala letadla na nedaleké letiště,byla dost nízko, daly se poznat společnosti, kterým patří, tak jsem se kochala.V 19,50h odjíždíme a další zastávka je až v Itálii na benzině po 23 hodině, odskočila jsem si a že jsem prvně na italský půdě, tak jsem si koupila aspon minerálku Santa Croce za 1,5 eu, další zastávka 24.8. ve 2,30h další benzina, na obou zastávkách ten vzduch voní úplně jinak, než u nás,takový vlhčí a jehličnany vonavý.Přes celou cestu nemůžu spát, chvíli si s B povídáme, ale to nás čarodejnice před námi okřikne, at jsme zticha, spí tady děti, no to její dítě si spustilo sedačku dolů tak, že B nemůže ani moc sedět, bylo to mezi italskými zastávkami, a že nemohla ani vylézt z místa na druhý zastávce, sedačku daly do slušné polohy a víc se o to nepokoušely.Poslední část cesty k přístavu je silnice hodně drncavá a pak najednou stojíme a netuším proč.Kolem nás kolony aut, je 5,28h stojíme ve tmě a pomalu se rozednívá a konečně jsem pochopila, že jsme v přístavu v Livornu, tady trčíme až do 7,30h vpravo je vidět trajekt Moby Vincent. VZ od nás všech vybrala pasy a občanky a odnesla je kamsi ven ke kontrole?Dojedeme kousek od Moby a vystupujeme, jdeme po schodišti nař na vemkovní palubu, bus mezitím zajel do lodi.Jdeme s B až na horní palubu a ji nenapadne nic lepšího, než, že si sedne na volnou lavici. Je mokrá a od sazí, páč je hned pod komínem, takže B si ušmudlala kalhoty i kabelku zespoda.Vypluly jsme po 8h.Jdem zpátky na spodnější palubu a najdem naše spolubydly, vzali nás na sezení na svou lavici, docela dobře jsme se vešly.Daly jsme si kapučinko za 3,30 eu a kochaly se, okolo občas po směru nalevo po směru plavby proplul jiný trajekt opačným směrem, než my, jeden Moby menší nás i předjel, po směru napravo, kde sedíme, jsou postupně vidět dva ostrovy,Gorgona scalo a Capraia isola, ty fotím, nalevo trajekty a Elbu proti světlu a v oparu fotit vzdávám.Po 12 , kdy nerozumím hlášení, ale VZ vyzve, že jdeme, tak jdeme, no a stojíme u vchodu na schodiště, hlásí pořád naše patro, ale nechtí nás pustit, nedá se dýchat, vracím se na palubu, koukám, jak vyjíždějí auta a náš bus už je dávno venku a nechápu, proč nás tu vězní.Pak najednou s našima pár lidma jdu, hurá na schodiště a ven, B už je u busu, a rychle do busu a odjíždíme z Bastie 13.20h, konečně mě cesta zmohla a na chvíli jsem usnula, ale Aléria a Ghisonaccia vidím a najednou zatáčíme u zdi do Marina ďErba Rossa a tak v skoro 15h jsme po skoro 23 hodinách na místě.

Už nás tu čekal průvodce od cestovky, P, ještě sedíme v busu a P se chopil palubního mikrofonu a má řeč, dlouho řeč, především o systému otvírání mobilhomu, kliky u mobilhomu. Zde se neříká česky chatka, ale světově moblihom.Ta klika je zde velmi důležitá! Dále oznámí čas první schůzky, něco co znám od alexandrie pod pojmem infokoktejl, ovšem zde bez koktejlu, na 17h a večeři na 18h.To už smíme vystoupit a probrat z hromady svůj kufr a pak vyslat jednoho zástupce , pro mě prostě chaty , k výdeji klíče, pásků na ruku a desek s informacemi.Stojíme mezi busem a plotem, kousek od recepce a čekáme.U řidičů si kupuji dvě český pivka v plechu a pepsinu. VZ nás přehlédne pohledem všechny a praví, všichni máme bydlení tady tím směrem, a ukáže hned za plot, jen jeden mobilhom bude jinde, ale, a to opět přelétla naší skupinku pohledem, to se vás netýká. Vyslaná P stojí u rozdělování a nic nedostává, postupně se u vystřídáme všechny, dozvíme se , že ne vše je ještě uklizené..., no nakonec dostaneme náš klíč a to mě fakt rozesměje, ta plonková chata je naše.Prejže rejže, cháchá, že se nás netýká.Týká.Takže postupně přesuneme všechny bágly k přibližnému směru naší chaty a B s klíčem vyráží hledat. Dlouho se nevraci, mezitím se dostěhují na hromadu ostatní spolubydly , u báglů stojí J a já vyrážím hledat B, po dlouhém hledání majdu ji, ale ne chatu, beru so od ní klíč a vyrážím na další kolo, nedaří se nic najít.Znova se potkáme, jdeme k plánu Mariny u cesty a přesvědčujeme se, že to musí být tahle bouda.Číslo 67 na ni ale není, tak dlouhým monologem P popsaná klika zde rovněž chybí a ani jeden ze dvou různých z klíčů na kroužku nejde normálně vsunout do zámku. Takže dále kroužíme po okolí a kde nic tu nic. Zoufalství a vyčerpání z cesty mě dovede opět k té neoznačené chatě, kvrdlám jedním, pak druhým klíčem v zámku, a světe div se, ač nemá žádnou kliku, najednou zámek povolil k otočení a  odemkla jsem. Zase zamkla a s B jdem pro ostatní, stěhujeme se se vším do chaty a rozhlížíme se. Je 16,30h.Jeden pokojík se dvěma postelema, druhý s letištěm tak pro dva a v kuchynce cosi, co vypadá jako přistýlka pro malý dítě, sem se má vejít 5 dospělch ženských.Jsem vytočená, tak si aspon otvírám to jedno český pivko.Na přistýlku se uvoluje spát nejštíhlejší A. Tohle se ale musí dořešit, no už je čas na infokoktejl, tak načuřený na 17 hodinu jdeme hledat zbytek lidu do jiné části mariny, tam za ten plot. Najdem to a P tam pak mele spoustu podle mě, zcela zbytečných řečí, pak se dostane i na nás a naše stížnosti, P tvrdí, že to není pravda a my máme ten nejlepší moblihom, přistýlka se dá rozložit, tak ho vyzveme, at nám to předvede, přislíbí, po infu, dále hovoří, mimo jiné, i o plavkách do bazénu a tak.., Dojde i na dotazy, takže říkám, co se týče plavek, mám zcela opačný dotaz: Je zde nudapláž? P spustí svůj navrčený text, že Francouzi jso velmi tolerantní...atd....., tak ho zarazím.Nepotřebuju přednášku, ptám se, je zde, na této pláži, či v dosahu nudapláž? Odpoví Není.No pobavila jsem pár chlapů, že by se přišli podívat.Fakt ftipný.Pak vyfasujeme chleba, vánočku a tousták z pečiva, a sýry,salám,vajíčka,párky a margarýn z ostatního jídla, to vše na snídaně na chatu na celý týden, aspon že nás s tím odvezl na naší chatu a poté se jal rozkládat tu přistýlku do provozuschopného stavu na spaní pro dospělou ženu, přitom tohle by se mělo přestřihnout, říká, tak já na to, no a pak po nás budete chtít tu kauci 150 éček, no toné, proč jsem tak drzá, vždyt máme ten nejlepší mobilhom. To je jeho zaklínadlo.Udělala z toho houpačku, no ale nakonec to rozložil.Stůl a židle z kuchyně jsme musely odstěhovat na verandu, to se tam k posteli už nevejde.Jednu z židlí beru do našeho pokoje, páč tu není ani jeden noční stolek, jen ve výklenku tyčka s ramínky. Ještě nás P odvezl zpátky ke kuchyni s nádobím, pro večeři, na 18,30h, domluvilo se , že bude v tuhle dobu. Kuchyně je v jedné z chat, nafasujem jídlo a hezky si ho neseme tu dlouho cestu do chaty, pár zastávek, aly nás nepálily talíře a dáme si první večeři na terase. Jíme jenom na terase, vevnitř není kvůli posteli A místo. To nakonec nevadí, sedí se tam hezky.Dorazím pivko a s B jdem po 19,30 konečně do moře, ona odchází po chvíli, já si plavu skoro hodinu. Teprve ted si říkám, jsem na dovče, jsem na Korsice, ale pocit vyjímečnosti se stále nějak nedostavuje.Porovnávám moře se severkou Primorska, je tam prudší vstup a nevlny jako na jižce.Stavím se pod sprchnou u pláže, hrozný systéma jdi na chatu.Osprším se a umeju si hlavu, po tý cestě vypadám jak čaroda, no tedy sprcha je čůrek a ve vaně zůstává rybník, trvá, než odteče.Spolubydly obsadily všechny šnůry, co byly kolem terasy natažené, tak si  rozložím sušák a  dám ručníky tam.U stolu na mě nezbylo místo, zelenou židli mi zase obsadily, tak jsem si sundala a rozložila lehátko a od té doby je jen moje.Ještě zapínám klimošku a jsem za hvězdu, co s tím umí zacházet, v průběhu dní mi ovladač často přistál do ruky, at s tím něco udělám.

Další problém byly klíče, byl jen jeden exemplář, jak to udělat, hledaly jsme skrýš, když se tedy podle P v marině nekrade. Našla jsem ji, když jsme klíče daly do zavřený okenice u koupelky a před ní židli, co normálně stejně stála s dalšími u stolu na verandě.Vzhledm k tomu, že na našem "ostrově 4 chatek" bylo dost roští z květin, nebylo tam stejně ani vidět, při běžném pohledu cestou kolem.

Už během večeře se u chaty objevila první kočička, cestou od moře jsem potkala dvě kotátka.Další den přišly další kočindy, tak jsem měla svou dočasnou kočičí domácnost, vždycky něco dostaly, některé sa daly i pohladit.

25.8. Děvčata si už nějakou dobu povídají, tak7,15 vstávám a jdu si postavít vodu na čaj, ještě že jsem si ho nakonec vzala, tekutiny  v ceně zájezdu nejsou.Ony si vaří vodu na plynu v hrnci a žbrblají, že tu měla být rychlovarka a není.Koukám na překapávač a říkám, tady to funguje zrovna tak, když tam není filtr a nic na něm, tak to vodu jen překape do konvice horkou.Tak si ji tam uvařím a je rychleji, než jim na plynu.Po snídani jsem vzala foták a šla po pláži nejprve kus za skálu na jednu stranu a pak na druhou stranu až k ústí řeky Fiumorbo, byl tam dost velký proud, tak s fotákem jsem dál nešla raději.Vrátlila jsem ho na chatu a šla si ještě zaplavat do moře, po návratu jsem poobědvala chleba se salámem a ilsano, všechny spolubydly už seděly u svýho domácího kafe. No nazdar, tak to se mnou ani nikdo na to kafe nepůjde. Taky jsem se dozvěděla od A, že překapávač nefunguje, voda je z něj studená.Tak se ptám, kam jsi lila tu vodu? No do toho trychtýře, říká.Tak udělám názornou přednášku o fungování překapávače, včetně popisu, co kde a kam, stojí u toho, co pamatuju, všechny.Po 14h jdeme s B kousek za marinu nakoupit do Sparu, beru si mlíko, jogurty, Corsika colu, sýr, salám a taky pomerančový sušenky v hořký čokoládě. Mám toho plný batůžek a B si neodpustila hlášku, to jsi to nemohla vydržet do zítřka? No nemohla. Přišly jsme na chatu a všem jsem sůši nabídla a všem chutnaly, B můžu ještě si vzít, se ptá. Jo můžeš, a myslím si , no to mám za to že jsem to nemohla vydržet asi. Mám chut na místní kávu, nikdo se mnou samozřejmě nešel, když měli z domácích zásob.Objednám si Cafe au lait a číšník vypadal nadšeně, že jsem si to řekla takhle, olé. Bylo výborné, kaféolé.Vrátím se na chatu a jdu v 15,30h jen v plavkách, i bez žabek k moři a do moře, když to máme tak blízko.Doplavu až k ústí řeky a ještě kus za ní, asi se zvedlo moře a proud není žádný, chvíli se zatáhlo a pak zas vysvitlo, vracím se přes bazén dom a je 18,42h, hm, dost pozdě na večeři. Osprším se a mezitím všechny přišly se svojí večeří, zůstává po mě rybník ve sprše a s nádobím pádím pro večeři.

Po véče jdeme na další info, kvůli zájezdům, dostaly jsme na výběr na čtvrtek ze tří možností, no ve finále se nesešlo ani na jeden dostatečný počet, tak se na žádný davový fakultativní busem nejelo.Vozil jen po 6 lidi do hor na tůru, co pro mý koleno nebyla, každý den. Kdyby to dal na jeden den se všema a ty co to nechtěli šplhat, aspon na vyhlídku, něco bysme aspon viděli, takhle prd.Tolik k fakultákům.

26.8.Dala jsem si buzení na 5,40 a šla na svítání na pláž, fotit, skoro za tmy, na pláži jen já a jeden rybář.Za hodku vyšli slunko trochu v oparu a otočím se a najednou byla pláž plná lidí , když už slunko vyšlo.Po 7h jsem zpátky, posnídaly a na 9h u busu a minivýlet do Ghisonaccie.Vyklopil nás u nákupáku E.Leclerc, nakoupily, i pohledy, nákup daly do busu a šly do města, čas jsme měly do 11,30h na odjezd.Daly jsme si mé obvyklé kaféolé, a vidím šipku na infáč místní, tak jsme tam zašly, poprosila jsem o cestu na poštu a dostaly jsme s B mapu našly to hned. Kouply jsme známky, napsaly, a poslaly/ mimochodem pohled do práce dorazil až 3.9./Pak zpátky, pohoda u chaty a po 14,30 jdu do vody směr sever za výběžkem a tam jsem si sekla patu na kameni ve vodě.Po večeři jsme s P u chaty a povídáme, ostatní šly na program.

27.8.Vstaly jsme před 7h , posnídaly a na 9h odjíždí bus na zaplacený výlet.Ještě že byl v ceně, stejně nejeli všichni, jinak bych se fakt nikam nedostala celý týden.Cesta nejprve do Porto Vecchio, koukly jsme se na Bastion, hezký výhled z něj na přístav a solenice, strom na náměstí, bránu, ale málo času, jen hodinu jsme měli.Pak popojeli na jih do Bonifacia. Tam času 3 hodiny, svezli jsme se hned vláčkem nahoru, pochodily město s B, nechtěla jít na Aragonský schody, tak jsem měla smůlu, ještě že se aspon něco dalo vyfotit z hradeb , když na lod se to už stihnout nedalo, já tak chtěla ty skaliska vidět z lodi, a prd.Aspon že na kafeolé jsme zašly a na Oranginu. Málo času, prostě na takový místa zajímavý. Ještě cestou zpátky jsem si aspon stihla z busu vyfotit Janovskou věž.Po večeři jsem šla do moře až do tmy. Ospršila se a šla za spolubydlama na program, dala jsem si taky zmrzku a malý pivko Paolina.Program byl docela fajný, muzikálový, a skvělá servírka, co B naoko vyhubovala, co že si dovoluje nechtít si dát pivko, no tak ta poslechla.

28.8.Nic zvláštního přes den, moře, čtení na lehátku u chaty, až po večeři, po 20h jsem s A šla na západ slunka nad horama fotit.Program mě nebavil, nablbalá diskoška, no.

29.8.Dala jsem si buzení na 6,15 na svítání, A šla se mnou, bylo slunko v oparu dost, ale i tak pěkný. Zrovna otvíral krámek,7,30h, tak jsem si koupila bagety cestou dom. Odpoledne s B do Sparu nakoupit a cestou zpátky kolem ZOO zase a pak jsme se stavily na frapé kafí.Jak jsme se toulaly po marině, našla jsem i sprchy centrální, normálně fungující.Na moří velký zlý vlny, P byla doma, plná písku v plavkách, prý ji to smetlo a nemohla vstát. No šla jsem k moři a schytala to taky, tedy do něj se mi podařilo vejít dobře, ale z něj mě to na břehu semlelo, strhlo plavky do pasu a vlasy plný písku.Tak sprchy to jistily, dokonale jsem se ospršila, na rozdíl od toho našeho čůrku v koupelně.Večer byl písničkový večer dost povedený a daly jsme si drinčíky, ponejvíce Bikini.

30.8.Sama jsemse vzbudila 6,24h , tak jsem šla zas rozsvítit slunko, poseděla u pláže a cestou dom koupila si croisanty a všem spolubydlám po jednom mignon.Dopolko v moři a pak šly konečně na místní jídlo.Tedy vtip byl v tom, že ony na mě, jdem se najíst, jdeš s náma? Já jo. Ale já  jsem si do restaurace nevzala slovník, tak jsme zkoumaly a zvítězil u mě, A a J: Corse salát, B s P napůl pizzu, krom P všechny pivko Paolina. P po pizze pravila, že jde dom na český pivo pořádný, jestli to B za ni zatahne, pak ji to vrátí, tak jo, a odešla.Pak  A kouká do kabelky a hledá a nemá žádný peníze sebou, J hledá ve svý kabelce a vytahne peněženku, tu s českýma korunkama, jedinou,a že pujdou pro peníze na chatu, tak říkám klíd pak se ptám B kolik ona má, prý 30éček, tak se kuknu do svých zásob, kde na mě kouká 70 éček a řekla jsem si o účet a bylo to i s dýškem na těch mých 70 éček. No , ještě že mě vzaly s sebou, peněženku s nohama. To měly proto, že už dva dny předem balily a chystaly se na odjezd.

31.8.Vstávám po 7h,jdu si pro bagetu a crosantíky i mini na cestu,ony, nadšenkyně poklízejí, tak po snídani složím lehátka a sušák, necháváme kočičkám zásoby , co zbyly a nejsou na dlouhou cestu, mají hody.V 10,10h odjíždíme, na Bastii kolony, je to tak akorát na nalodění na Moby v 13,30h a v 14h odplouváme. No a A tam hned upadla u dveří a zrakvila si koleno, než jsem se k ní dostala, už měla brufáč v sobě a od jedné elasták a zaledováno. Pak ji přistavili vozík o patro níž poblíž wecka a všechny, P i J i B se u ní střídaly já taky zaběhla,ale ten vzduch e tam pro mě nedal dejchat, tak jen na chvíli a šup zpátky na palubu. B nám obsadila úplnou zád lavici, byla fajn, ale protože se tam u A všechny střídaly, tak nám na ni lezli různí drzí cizinci.Před 19h jsme přistáli v Livornu, tady nás na Moby nezadržovali, tak skoro hned jsme byli u busu, pro A volali sanitu a ta ji pak odvezla do nemocnice. My odjeli do nedaleké Pisy, ale co tak potmě je asi vidět, to že věž je fakt křivá, strašně otravný prodavači suvenýrů okolo, inu tak jsem si aspon stylově v Pise dala pizzu a ještě zmrzku.Pak jsme se vrátili do Livorna a nakonec naložili A bez ošetření, stále jen čekala, a o půlnoci odjezd.Nejdřív ležela na zemi vepředu, pak pod práškama se dokázala přeskákat na svý místo, tedy vedle mě přes uličku.4aroda před náma si pro svou holku bez prosby, zda může sklopila sedačku, tak B se nemohla ani hnout, a když se B po čase ozvala, ještě ji vynadala a spolu s další čůzou , co uvaděčkuje v divadle, si notovaly, že co teda lezla B do busu, měla si na dovolenou letět.Tak ji B řekla, dobře, nechte si to sklopený, ale pojdte si sem sednout na mý místo, noo a najednou se sedačka dala do normálního stavu, co měli všichni slušní lidi v buse.Stavěli jsme ještě 2 x na wecko v německu, zase za 70 centů v tom prvním, tak jsem si přidala obě a ještě jedno, co jsem našla v buse jen tak ležet, a koupila si preclíka a doplatila jen pár centíků. Bylo chviličku před 13h 1.9. a my konečně stáli zas u Obi, 27 hodin na cestě, nohy oteklý až ke kolenům, přišla jsem dom a bulela jak želva.Zlatý letadla, tohle busem už nikdy ne.

Tak jsem se vrátila z Bulharska, minulou neděli večír, a můžu říct, že divadlo dokážou zahrát i lidi , co člověk potká po cestě,shodou okolností na stejným místě, s rozdílem týdne, tentokrát na letišti v Burgasu.
Přiletěli jsme v neděli ráno do strašlivýho deště, po odbavení, jak je psáno v infu od cestovky si všichni vyzvedli u stánku Alexandrie, brožurku o městě a číslo autobusu, kterých tam stála řada, tak nasednou do toho svýho, co člověka odveze na místo pobytu . Tak jdu kolem řady busů a ten poslední je můj, prošla jsem se statečně deštěm bez deštníku, uložím kufr do zavazadláku a hupnu dovnitř, posadím se a čekám až budeme všichni.Přišla delegátka se seznamem a hlásí jména a odškrtává si seznam, pak se ptá, je tu někdo, koho jsem nečetla a ... ticho, dobře, prochází a přepočítává a nevychází jí to, tak znova, a znova a nakonec se dobere finále, že přebývající lidi mlčeli jak zařezaní a tvářili se , že oni jsou správně, no a nebyli. Takže vystoupit, otevřít zavazdlový prostor, vylovit si svý kufry a odejít do správnýho busu, hodně minut zbytečnýho zdržování.Nechápu v tom lijáku, že se rozhodli pro bus poslední v řadě, paní za mnou , co seděla, říkala, nojo, to jsou ti, co šlikolem nás rovnou ven, ani se u stánku Aexandrie nezastavili, natož aby si počkali na přesný informace.
Při odletu stojíme u u dvou přepážek check-innu a naše frontička se postupně odbavije, zatímco vedlejší stojí a dvě dámy neustále cosi řeší na přepážce, nakonec se nás všech delegátka ptá, není tu někdo, kdo by neodbavoval kufr, tak se chechtáme, jako z dovči a bez kufru, no dámy s e rozhodly, že si odvezou slunečníky a neakceptují, že si za ně musí připlatit, i když to v infu o odletu bylo jasně napsáno, naférovku tvrdí, že o tom nikde nikdy nic neslyšely, neviděly, nečetly. Ten dotaz na bez kufru byla smaha jim pomoci, že by se to dalo napsat jako zavazadlo tomu, kdo by neměl kufr .Nakonec se jim fronta hnula a dámy postávaly opodál, takže vlastně nevím finále,jestli se paraplat vzdaly, páč bylo to tak akorát, nastoupit do letadla.
No ale divadlo to bylo dost parádní v obou případech

Pracuji na 12 hodinový směny, takže tak aspon 7 x do měsíce jdu spát poránu.No občas spát se ani napsat nedá. Vyskočila na mě z archivu 6 let stará vzpomínka. Takže ukázka jednoho pokusu o vyspání se po noční je tu.

Býváme v Bulharsku skoro každý konec srpna od 2004 roku, a celý roky si říkám, půjdu na svítání, 14 dní u moře uteče jak voda a zas nic.Letos jsme konečně poránu vstali a šli.Bylo krapet mráčků, tak sluníčko nádherně malovalo za mraky červánky, ale krvavá koulíčka se schovávala a ž najednou bylo kus nad mořem, hezký, ale když už jsme vtali jedno ráno, tak to druhý hned nazítří jsme si to zopákli. Nejdřív vykuklo koušíček červeného a pak najednou koulička visela nad mořem a stoupala a rozsvěcela se do zlata. Po moří se k nám vunula zlatá cesta.Bylo to tak krásný.