Ifca | Vzpomínka na LIDÉčko

Výroční 7. leden 2010 | 17.23 | rubrika: první rubrika Jsou to již 3 roky,, kdy jsem prvně vstoupila do chatové místnosti.Nebyla jsem v tom prvně sama, pár lidiček , se kterými jsme si psali na jednom foru jisté tv stanice, v podstatě nás dal dohromady jeden skvělý hlas jedné mladé slečny v třetí řadě zpěvácké soutěže.Pár jiných nadšenců přes vánoční svátky zvládli ustálit na chatu LIDéčka nazvanou jejím jménem LČ. Psát jsem si tam chodila dost, i když víceméně s těmi samými co na foru, protože v podstatě naše hodiny se hodily, ale bylo to časem dost ůnavné dojít do místnosti a přemýšlet jakou náladou nás zase oblaží jeden správce, a jehož podivné změny nálad a chování se ke všem způsobil, že místnost postupně opustili téměř všichni.Vzhledem k tomu že se tam fakt občas nedalo vydržet a že člověk se rád koukne i jinam, nakoukla jsem do Vodnářů.Mé znamení a v téhle místnosti pohodoví lidičkové...Nevím, jestli si myslel, když předal jedné malé holčině správu a ona nás vyhodila s kamoškou, a důvod vyhazovu bylo:blablabla, že přilezem s prosíkem, to se teda spletl.Taky si se svou místností slavně po půlnoci spadl a více neustálil. Tak jsme se přesunuly do vodnářů , a ivi během měsíce vymyslela, že bysme mohli zkusit ustálit pro tu naši zpěváckou hvězdu, když zašla zpívat v Bídnících, místnost Muzikály.To se podařilo na začátku května během dvou dnů.Měly jsme svůj domeček, hejčkaly jsme si ho, lidi chodili, psali dost...... ale to vadilo tomu bývalému správci a tak škodil kde se dalo. Nejprve se mu zadařilo zlikvidovat vodnáře, a moje správcovství, to nakonec ale mě nějak nevadilo, konečně mi fungovala ignorace a nemusela jsem číst výplody jeho podivně myslícího mozku.V té době se mi ozvala po hodně letech kámoška , spolužačka ze základky, se kterou jsme se na poslední roky nějak ztratily ale díky chatu zase našly.Tak jsme vesele psaly v muzikálu,......ale nepřejícník nedal pokoj, až se mu po víc jak roce a čtvrt, podařilo místnost sesadit do nestálých, v tu ránu si ji založil sám a pokoušel se ji provozovat, vydržela mu však jen několik dní.Nakonec dolezl s prosíkem za věrkou, aby si ji převzala, že ji neudrží, ona o to m přemýšlela, ale já do toho nechtěla jít, kde se vyskytovalo jeho jméno , s tím jsme nechtěla mít nic společného, a tak to definitivně spadlo.Pak jsme si začli na otvírat nestálou a zamykací místnost .Občas jsem nakoukla , když tu holky nebyly, do jiných stálých máístností, a jednou n apozdim, loni mě zaujal název Micinky malé i velké.Prostě místnost pro kočkomilky, tak jsem tam nakoukla s kupodivu jí provozovala jiná kamoška, , od které jsme kdysi dostaly kocourka Mikeše. Tak jsme se s chatovým psaním nastěhovaly tam, ale musela mít místnost 100 hodin, a to bylo na nás pár hodně a tak věrka s veru vymysleli garfíldovu poradnu, nebo něco takovýho, a ně napadly lasaně, a tak v koníčkách, za 50 hodin za týden, s www stránkami, se před rokem ustálili Garfieldovy lasagne. Načly jsme to s věrkou, veru a dankou , a postupně k nám přibyli další lidé s kočičkama, i martí. .Martí, co dostala nápad, že si dáme u ní rande.To bylo na začátku července, vyjeli jsme po 8 ráno a k martí dorazily s dvouma přestupama, po poledni.Čekala nás u vlaku , složli jsme věci u ní doma a ještě s arturem jsme všichni šli na procházku pro mě neznámým městem, na náměstí se nám nějak podařilo se rozdělit a tak nás část šla po parkánech a po městě a na suprovou rozhlednu Kalich, z níž byl krásný výhled, ale kazil ho krapet déšt, který zároven hezky polil i nás, no a zatím ti, co šli jinudy už seděli hezky doma v suchu.Tak jsme se k nim přidali, mazlík Garfík, nám dělal společnost, zatímco další dvě čičinky , kačka a claudí, se nám schovávaly.Dostali jsme gulášek a apk se sedělo a brebentilo, já teda měla několik hodin pauzu, páč mě bolela hlava, tak jsem všechno spíš poslouchala vleže, ale k půlnoci jsem ožila. A to zvadla zase verča s honzou, ten nám ještě udělal popůlnoční bílopyžamkové překvapení.Nějak nám ten čas utekl, a když jsme na chvíli složili hlavy na polštář, už vesele svítalo.Tak jsme tam martí dělali společnost ještě do odpoledne, kdy už nezbylo, než jít na poslední vlak.Spestřením cesty nám ještě bylo ůděsná průtrž mračen, vypadlá elektrika na nádraží a gejzír kanálový v podchodu lovosickém, přeplněný vlak z ústí- byl to poslední od letiště toho dne z prahy a zrovna začal varský filmový festival, a nakonec jsme s hodinový spožděním dorazili i domů.Já jsem u martí od té doby nebyla, ale verča s honzou už jo a věrka s adelkou tam jezdívají hodně. Takže za ty tři roky mi chat přihrál : ivitaxí, kterou jednou za čas vidím, když se dám směrem na brno ,/ dík LČ a muzikálu/ polettku,se kterou jsem se viděla jen dvakrát, ale chodím si k ní na písmenka číst, a že teda psát umí nádherně a zároven tak, že nad něčím i brečím, /dík muzikálu/ klokanku, která je na druhém konci světa a v zimě mi posílá sluníčko, abych tu nezmrzla ,/ dík vodnářům/ věrku, která je na druhým konci města a máme společné zážitky už od školky a občas mi doplňuje mé mezery z paměti , prostě kámoška odnepaměti verču, která je kousek blíž ve městě , a vozí mě občas vláčkem martí, která má ráda u sebe doma nás chebandy a nemůžu zapomenout, i když už je na chatě neptkávám: lotosk,.aveevíka, soluciku, aquínu a leu Zdroj: http://ifca.pismenkuje.cz/012010/ 1663 1. srpen 2013 | 21.02 | rubrika: první rubrika 1663, to není rok, to je počet dní, které jsem věnovala místnosti Garfieldovy lasagne . Taková jedna místnost na chatu Koníčky a zájmy na Lidé na Seznamu. Před 3 roky jsem tu na toto téma psala Výroční . Od té doby uplynulo hodně vody v naší Ohři.My chebáci jsme se potkávali naživo nejen po chatu, ale samozřejmě i naživo, Tradicí se staly naše předvánoční setkání u oveček při medovince na vánočních trzích na náměstí a předvelikonoční setkání u oveček bez oveček na velikonočních trzích. Ty byly dokonce po netu přes půl zeměkoule, kdy klokanka v austrálii na nás koukala přes webku a my ji zamávali a ona si nás přitom i vyfotila. Byly i další srazy s dalšími lidičkami , kteří do garfa začli chodit, většinou to bylo na některé z kočičích výstav., nebo jen tak na pár dní někdo za někým jem na návštěvu. Po netu se do garfa chodilo tak docela prvidelně, občas byl problém s hodinama, tak jsme tam pobývali kdo mohl, aby se natočil limit.Bylo to jaksi samozřejmé , že tak činíme, V posledním asi roce tam začal chodit jeden, co si s ním někteří opakovaně domlouvali sraz a on nedojel, s jakousi traplnou výmluvou, Když tam nebyl, smáli jsme se tomu jak mu není trapné, nám tak lhát. Vracel se s vracel a kupodivu větší část pravidelným garfáků ho i přes ty lži žrali. Po jednom konfliktu, který vyvrcholil návštěvou admina a hrozbou zrušení místnosti byl tento člověk umístěn na blacklist. Samozvaná šefka, za kterou se postupem času jedna jistí osoba začla považovat, ho z tohoto vymazala a on dál chodí a kupodivu stále v pohodě se s ním baví , a na mé a věrky nechápavé otázky, co že na tom jeho lhaní mají, je argumentem, že dělá hodiny. On dělá hodiny a za to jsou mu vděční.. Když jsme je dělaly my, bylo to bráno ja ko samozřejmost, vždyt máš korunu tak je to normální. Jemu se děkuje a my jsme povl , co to ma za povinnost. Další pecku jsem dostala někdy na jaře, kdy mi bylo nařízeno od té samozvanky, že musím dathlas na zrušení správcovství martí, když ted nechodí. Věrce se to ani nenamahala nařídit, podle jejího pohledu by stačil můj hlas. Nedala jsem , místo toho kontaktovala martí a vyřešilo se to, žádné zrušení se nekonalo. Jneže chodit do místnosti, kde mě tak maximálně jen osttní pozdraví, anebo ani to ne a nebaví se se mnou, to člověkal prostě časem udolá. Hlavním tématem už nebylo pokec o všem , často o jídle, vaření a kočkách, ale s tím prolhancem se řešily povětšinou mašiny, čísla vlaků a podobné pro mě 3,14čoviny. Nepůsobilo mi dobře pobývat tam když tam byl on a tedy byl tam navezený v poslední době stále. Věrka svou správcovskou korunu shodila před několika týdny. Já jsem si říkala, přeci jen, věnoval ajsem tomu kus života , tak tu korunu jen tak nedám. Nedávno věrce samozvaná oznamila, že se sem k nám chystají na pár dní některé garfíldačky na výlet, a že bysme se mohly potkal pěkně spolu, a že až uvidí mě,že mi taky řekne a to víc podrobně. Od té doby jsme se v garfovi potkali víckrát, dokonce se , ač se tomu bránilo dlouho, nakonec dala i na fačbůk, tak měla možnost mi cosi říct bližšího na vícero místech. Čekala jsem že se něco dozvím a nic, tak jsem se čera zeptala přímo , co že se mě chtěla zeptat. A připadala jsem si jako obtížný hmyz, a věta " Já jsem ti něco chtěla?? a co jsem ti chtěla???? nevím že bych ti něco chtěla!!" , mě prostě utvrdila v tom , že tady cesta končí . Kde není zájem o mě, nemám zájem já . Poslední věta jako korunovaná, jsem napsala a t se s tím lhářem prolhaným klidně nechá zarámovat. Zrušila jsem správcovství . A šla. Netrvalo ani několik destítek minut a koruny společnýma silama zbavili i martí. Dosáhla svýho . Zažilo se tam spousta srandy , prokecalo se tam za dobu mého správcovství 23229,63 hodin . 31.7.2013 v 17, 15 jsem to skončila. Je čas jít dál. Jinam, jinak, s těmi , co o mě stojí. Proč stát a hledět na dveře, co se zabouchly, jsou otevřené jiné a čerstvý vítr zavál do chrámů, jak pravil degré v angelice. Tak jdu. Zdroj: ifca.pismenkuje.c/...