Ifca | Kočičky

Kočičky I. 1. listopad 2008 | 17.21 | rubrika: první rubrika Mikeška Původně jsme ji dostali jako kocourka, černého,byla plachá ,vlastně první co bylo když k nám přišla, zašoupla se pod skřínku a mooc dlouho trvalo, než jsme ji dostali ven,a jen pomalu si u nás zvykala.Byla doma, ale jednou proklouzla ven,a nějakou dobu nebyla nikde, ale časem se začka ukazovat u misky venku, a tak tam an ni vždy nějaká bašta čekala, aby se měla proč vracet.Pohladit se nechala, někdy se i odvážila do chodby, ale jen na chvilinku.Stala se naší věrnou dvorkovou čičinou, na několik let, až jednou na jaře když jsme se vrátili z hor, už se nevrátila. Mikeš Dostali jsme ho v době kdy mikeška byla ztracená.Zvykl si u nás hned, všechno ho zajímalo, všude vlezl a rád se mazlil.Už podle jména je jasné, že byl černý, jen mini náprsenku bílou měl a oči oranžové.Zvykl si doma tak časem jsme ho začli i pouštět ven.Uměl si mnouknout , že ted jde,a když jsme mu otevřeli dveře, na odchodu vždycky mnoukl "mnau", a znělo to jako čau.Když zůstal venku a šli jsme někam, stačilo říct, kdy se vrátíme a dorazil domu s náma.Jednou jsme se nějak zapoměli a přišli o pár hodin později.Seděl na vršíčku u zubárny na kraji ulice a už zdáli bylo slyšet, jak nám nadává, že jsme nedodrželi slíbený čas návratu.Miloval "číst" časopisy, jak nějaký našel,přskládal ho odle svého.Také mi rád pomáhal převlíkat postele, zchumlané povlaky se mu moc líbily na hraní.Jednou se dlouho nevracel, ale nakonec přišel, ale vypadal, jako by ho někdo přejel, přesto neměl nic zlomenýho, jen trošku poknourával a polehával nějaký den, ale brzo se z toho oklepal.Rád se s náma honil kolem domu. Chutnali mu i mini šátečky z lískového těsta,nenápadně je občas přišel shodit z misky jeden a zbaštil ho.Jednou jsem upekla maso a položila na talíři na stůl a jen se otočím, už mi to masíčko krade z talíře,ale nestihl to odnest, no abyneřekl, podělila jsem se s ním nakonec.Jednoho podzinmího dne, v listopadu, odešl ven a už se nevrátil. Rýmička Že je to divné jméno pro čičinu? Přišlo k nám kotě a mělo oči a nos plný rýmy,a hned se nechalo hladit, a tak jsem ji co nejdřív vzala k veterináři na antibiotikový injekce, takže se z toho brzy dostala, ale jméno už ji zůstalo.Byla to dvorková kočička, chodila k nám častoPohladit se dala jen od nás, od návštěv nikdy..Jednou přišla a koukala na nás jedním očičkem, o druhé přišla.Někdo ji ublížil. A časem byla, jsme ji hladili, cítit pod kůží diabolka zarostlá.Ale za čas to samé i s druhým očkem, byla slepá, ale trefila k nám i tak, zvlášt, když měla bříško, čekala kotátka.Našla si unás pelíšek a kotátka porodila v klídku u nás.Chodila se proběhnout a vracela se ke svým miminkům.Jednou se ale nevrátila.Snažila jsem se kotátka odchovat, ale nepodařilo se, postupně umřely všechny, i když poslední kocourek vypadal, že to zvládne, nakonec ne. Edík Byl zrzavý kocourek, objevil se spolu se dvěma kočičkama, ale první kotě hned za par dní jsme našly mrtvý,a druhé, on zahříval, i když už taky nežila.Vzala jsem ho k veterináři, dostal injekci, a byl zdravý, nevíme, proč ty kočičky ne.Srašně rád lehával na topení na chodbě, zavrtaný čumáčkem mezi žebra radiátoru.Jinak byl spíše dvorkový,ale mazlík.Ztratil se. Princeznička Dostala jméno, podle svého vznečeného chování a i krásného zrzavočernobílomájového kožíšku.Byla dvorková, chodila často.Jednou přišla s dírou mezi lopatkama,vypadalo jako by ji někdo schválně trefil diabolu.Srašně ji to hnisalo, ale jak jsem si řekla, že jdem na veterinu, zmizela, a vracela se v momentě, kdy si byla jistá, že už tam nikdo nebude.Pročetla jsem chytré knížky,a donesla si z práce peroxid a borovou vodu, které kočinám nejsou jedovaté a holt léčila jen s timhle, stříkačkou vyšuměla peroxidem, vypláchla, a pak borovku a to kolik dní, až se to pomalu začlo hojit.Jen ji kolem vypadalo koláč chlupu, ale rána se vyhojila, uzavřela a chloupky nakonec zase dorostli, jen na tom vstřelu bylo holé místečko, ale to vůbec nebylo vidět.Dělala nám společnost několik let.Někdo nám ji zabil. Zdroj: http://ifca.pismenkuje.cz/112008/ Kočičky II. 1. listopad 2008 | 22.53 | rubrika: první rubrika Bydlíme v domku po babičce, takže své sousedy znám odjakživa.Také kočindy se tu vždy vyskytovali.Těm vrnícím hebkým kožíškům tady nejvíc fandili sousedi z domu o číslo mín.Topili v kotli a v okně do té místnosti nwchali volný vchod pro všechny číčy, co zatouží po teple.Také ale soousedka říkala, že jí žádná kočička dlouho nevydržela,Většínou se ztratily....Sousedka odnaproti je čičinám taky příznivě nakloněná.No a z druhé strany, si pro mě jednou soused došel, at se koukam podivat, jak jim nasrally kočky ve skleníku-tam už takové spřízněné duše nebydlí.Největší změna nastala, když se sousedi s přístupným kotlem odstěhovali a místo nich se objevili lidi, kteří nejen nemají rádi kočky-a samozřejmě první, co bylo, že zavřeli přístup ke kotli.Jejich nebo spíš souseda ale nenávist ke kočkám tím neskončila.Jednou ráno mě vzbudil zvuk-střílení.Nejdřív jsem nevěřila, že slyším, co slyším, ale při pohledu z okna jsem toho chlapa viděla, jak zrovna s puškou mizí do vchodu domů.No a dovolila jsem si mu říct, co si o tom myslím.Dozvěděla jsem se, že jsem na hlavu, nemám to v ní v pořádku a vůbec, kdoví co jsem viděla.Prostě, on je svatý a já blázen. Jo blázen a kočindy měli v kožíšku zarostlý diaboly asi jako halucinaci. Zdroj: ifca.pismenkuje.c/...