Ifca | Ifča-šmátrání v paměti

Pracuji na 12 hodinový směny, takže tak aspon 7 x do měsíce jdu spát poránu.No občas spát se ani napsat nedá. Vyskočila na mě z archivu 6 let stará vzpomínka. Takže ukázka jednoho pokusu o vyspání se po noční je tu.

Písmenkuje končí. Vyskočil na mě nápis : Tato doména pismenkuje.cz vč blogů na nich umístěných bude dne 2018-08-16 zrušena, pro nízký provoz, který nepokryje ani zaplacení domény. Pokud ji chce někdo sponzorovat je to možné. Jde o částku 175kč vč DPH/rok. Kontaktujte prosím administrátora. Netýká se ostatních domén např pise.cz! Tak jsem nad tím zauvažovala, ale i když jsem napsala, že mám zájem, nikdo se neozval. Zrušení odpočítává poslední dny, tak jsem se přesunula na píše. Archiv tu už je a já určitě co nevidět připíšu pokračování. Brzy na-psanou :-)

Výroční 7. leden 2010 | 17.23 | rubrika: první rubrika Jsou to již 3 roky,, kdy jsem prvně vstoupila do chatové místnosti.Nebyla jsem v tom prvně sama, pár lidiček , se kterými jsme si psali na jednom foru jisté tv stanice, v podstatě nás dal dohromady jeden skvělý hlas jedné mladé slečny v třetí řadě zpěvácké soutěže.Pár jiných nadšenců přes vánoční svátky zvládli ustálit na chatu LIDéčka nazvanou jejím jménem LČ. Psát jsem si tam chodila dost, i když víceméně s těmi samými co na foru, protože v podstatě naše hodiny se hodily, ale bylo to časem dost ůnavné dojít do místnosti a přemýšlet jakou náladou nás zase oblaží jeden správce, a jehož podivné změny nálad a chování se ke všem způsobil, že místnost postupně opustili téměř všichni.Vzhledem k tomu že se tam fakt občas nedalo vydržet a že člověk se rád koukne i jinam, nakoukla jsem do Vodnářů.Mé znamení a v téhle místnosti pohodoví lidičkové...Nevím, jestli si myslel, když předal jedné malé holčině správu a ona nás vyhodila s kamoškou, a důvod vyhazovu bylo:blablabla, že přilezem s prosíkem, to se teda spletl.Taky si se svou místností slavně po půlnoci spadl a více neustálil. Tak jsme se přesunuly do vodnářů , a ivi během měsíce vymyslela, že bysme mohli zkusit ustálit pro tu naši zpěváckou hvězdu, když zašla zpívat v Bídnících, místnost Muzikály.To se podařilo na začátku května během dvou dnů.Měly jsme svůj domeček, hejčkaly jsme si ho, lidi chodili, psali dost...... ale to vadilo tomu bývalému správci a tak škodil kde se dalo. Nejprve se mu zadařilo zlikvidovat vodnáře, a moje správcovství, to nakonec ale mě nějak nevadilo, konečně mi fungovala ignorace a nemusela jsem číst výplody jeho podivně myslícího mozku.V té době se mi ozvala po hodně letech kámoška , spolužačka ze základky, se kterou jsme se na poslední roky nějak ztratily ale díky chatu zase našly.Tak jsme vesele psaly v muzikálu,......ale nepřejícník nedal pokoj, až se mu po víc jak roce a čtvrt, podařilo místnost sesadit do nestálých, v tu ránu si ji založil sám a pokoušel se ji provozovat, vydržela mu však jen několik dní.Nakonec dolezl s prosíkem za věrkou, aby si ji převzala, že ji neudrží, ona o to m přemýšlela, ale já do toho nechtěla jít, kde se vyskytovalo jeho jméno , s tím jsme nechtěla mít nic společného, a tak to definitivně spadlo.Pak jsme si začli na otvírat nestálou a zamykací místnost .Občas jsem nakoukla , když tu holky nebyly, do jiných stálých máístností, a jednou n apozdim, loni mě zaujal název Micinky malé i velké.Prostě místnost pro kočkomilky, tak jsem tam nakoukla s kupodivu jí provozovala jiná kamoška, , od které jsme kdysi dostaly kocourka Mikeše. Tak jsme se s chatovým psaním nastěhovaly tam, ale musela mít místnost 100 hodin, a to bylo na nás pár hodně a tak věrka s veru vymysleli garfíldovu poradnu, nebo něco takovýho, a ně napadly lasaně, a tak v koníčkách, za 50 hodin za týden, s www stránkami, se před rokem ustálili Garfieldovy lasagne. Načly jsme to s věrkou, veru a dankou , a postupně k nám přibyli další lidé s kočičkama, i martí. .Martí, co dostala nápad, že si dáme u ní rande.To bylo na začátku července, vyjeli jsme po 8 ráno a k martí dorazily s dvouma přestupama, po poledni.Čekala nás u vlaku , složli jsme věci u ní doma a ještě s arturem jsme všichni šli na procházku pro mě neznámým městem, na náměstí se nám nějak podařilo se rozdělit a tak nás část šla po parkánech a po městě a na suprovou rozhlednu Kalich, z níž byl krásný výhled, ale kazil ho krapet déšt, který zároven hezky polil i nás, no a zatím ti, co šli jinudy už seděli hezky doma v suchu.Tak jsme se k nim přidali, mazlík Garfík, nám dělal společnost, zatímco další dvě čičinky , kačka a claudí, se nám schovávaly.Dostali jsme gulášek a apk se sedělo a brebentilo, já teda měla několik hodin pauzu, páč mě bolela hlava, tak jsem všechno spíš poslouchala vleže, ale k půlnoci jsem ožila. A to zvadla zase verča s honzou, ten nám ještě udělal popůlnoční bílopyžamkové překvapení.Nějak nám ten čas utekl, a když jsme na chvíli složili hlavy na polštář, už vesele svítalo.Tak jsme tam martí dělali společnost ještě do odpoledne, kdy už nezbylo, než jít na poslední vlak.Spestřením cesty nám ještě bylo ůděsná průtrž mračen, vypadlá elektrika na nádraží a gejzír kanálový v podchodu lovosickém, přeplněný vlak z ústí- byl to poslední od letiště toho dne z prahy a zrovna začal varský filmový festival, a nakonec jsme s hodinový spožděním dorazili i domů.Já jsem u martí od té doby nebyla, ale verča s honzou už jo a věrka s adelkou tam jezdívají hodně. Takže za ty tři roky mi chat přihrál : ivitaxí, kterou jednou za čas vidím, když se dám směrem na brno ,/ dík LČ a muzikálu/ polettku,se kterou jsem se viděla jen dvakrát, ale chodím si k ní na písmenka číst, a že teda psát umí nádherně a zároven tak, že nad něčím i brečím, /dík muzikálu/ klokanku, která je na druhém konci světa a v zimě mi posílá sluníčko, abych tu nezmrzla ,/ dík vodnářům/ věrku, která je na druhým konci města a máme společné zážitky už od školky a občas mi doplňuje mé mezery z paměti , prostě kámoška odnepaměti verču, která je kousek blíž ve městě , a vozí mě občas vláčkem martí, která má ráda u sebe doma nás chebandy a nemůžu zapomenout, i když už je na chatě neptkávám: lotosk,.aveevíka, soluciku, aquínu a leu Zdroj: http://ifca.pismenkuje.cz/012010/ 1663 1. srpen 2013 | 21.02 | rubrika: první rubrika 1663, to není rok, to je počet dní, které jsem věnovala místnosti Garfieldovy lasagne . Taková jedna místnost na chatu Koníčky a zájmy na Lidé na Seznamu. Před 3 roky jsem tu na toto téma psala Výroční . Od té doby uplynulo hodně vody v naší Ohři.My chebáci jsme se potkávali naživo nejen po chatu, ale samozřejmě i naživo, Tradicí se staly naše předvánoční setkání u oveček při medovince na vánočních trzích na náměstí a předvelikonoční setkání u oveček bez oveček na velikonočních trzích. Ty byly dokonce po netu přes půl zeměkoule, kdy klokanka v austrálii na nás koukala přes webku a my ji zamávali a ona si nás přitom i vyfotila. Byly i další srazy s dalšími lidičkami , kteří do garfa začli chodit, většinou to bylo na některé z kočičích výstav., nebo jen tak na pár dní někdo za někým jem na návštěvu. Po netu se do garfa chodilo tak docela prvidelně, občas byl problém s hodinama, tak jsme tam pobývali kdo mohl, aby se natočil limit.Bylo to jaksi samozřejmé , že tak činíme, V posledním asi roce tam začal chodit jeden, co si s ním někteří opakovaně domlouvali sraz a on nedojel, s jakousi traplnou výmluvou, Když tam nebyl, smáli jsme se tomu jak mu není trapné, nám tak lhát. Vracel se s vracel a kupodivu větší část pravidelným garfáků ho i přes ty lži žrali. Po jednom konfliktu, který vyvrcholil návštěvou admina a hrozbou zrušení místnosti byl tento člověk umístěn na blacklist. Samozvaná šefka, za kterou se postupem času jedna jistí osoba začla považovat, ho z tohoto vymazala a on dál chodí a kupodivu stále v pohodě se s ním baví , a na mé a věrky nechápavé otázky, co že na tom jeho lhaní mají, je argumentem, že dělá hodiny. On dělá hodiny a za to jsou mu vděční.. Když jsme je dělaly my, bylo to bráno ja ko samozřejmost, vždyt máš korunu tak je to normální. Jemu se děkuje a my jsme povl , co to ma za povinnost. Další pecku jsem dostala někdy na jaře, kdy mi bylo nařízeno od té samozvanky, že musím dathlas na zrušení správcovství martí, když ted nechodí. Věrce se to ani nenamahala nařídit, podle jejího pohledu by stačil můj hlas. Nedala jsem , místo toho kontaktovala martí a vyřešilo se to, žádné zrušení se nekonalo. Jneže chodit do místnosti, kde mě tak maximálně jen osttní pozdraví, anebo ani to ne a nebaví se se mnou, to člověkal prostě časem udolá. Hlavním tématem už nebylo pokec o všem , často o jídle, vaření a kočkách, ale s tím prolhancem se řešily povětšinou mašiny, čísla vlaků a podobné pro mě 3,14čoviny. Nepůsobilo mi dobře pobývat tam když tam byl on a tedy byl tam navezený v poslední době stále. Věrka svou správcovskou korunu shodila před několika týdny. Já jsem si říkala, přeci jen, věnoval ajsem tomu kus života , tak tu korunu jen tak nedám. Nedávno věrce samozvaná oznamila, že se sem k nám chystají na pár dní některé garfíldačky na výlet, a že bysme se mohly potkal pěkně spolu, a že až uvidí mě,že mi taky řekne a to víc podrobně. Od té doby jsme se v garfovi potkali víckrát, dokonce se , ač se tomu bránilo dlouho, nakonec dala i na fačbůk, tak měla možnost mi cosi říct bližšího na vícero místech. Čekala jsem že se něco dozvím a nic, tak jsem se čera zeptala přímo , co že se mě chtěla zeptat. A připadala jsem si jako obtížný hmyz, a věta " Já jsem ti něco chtěla?? a co jsem ti chtěla???? nevím že bych ti něco chtěla!!" , mě prostě utvrdila v tom , že tady cesta končí . Kde není zájem o mě, nemám zájem já . Poslední věta jako korunovaná, jsem napsala a t se s tím lhářem prolhaným klidně nechá zarámovat. Zrušila jsem správcovství . A šla. Netrvalo ani několik destítek minut a koruny společnýma silama zbavili i martí. Dosáhla svýho . Zažilo se tam spousta srandy , prokecalo se tam za dobu mého správcovství 23229,63 hodin . 31.7.2013 v 17, 15 jsem to skončila. Je čas jít dál. Jinam, jinak, s těmi , co o mě stojí. Proč stát a hledět na dveře, co se zabouchly, jsou otevřené jiné a čerstvý vítr zavál do chrámů, jak pravil degré v angelice. Tak jdu. Zdroj: ifca.pismenkuje.c/...

3. srpen 2009 | 14.41 | rubrika: první rubrika Kočičky mojí mamči. Okolo domu u našich se vždy vyskytovali nějaké kočičky, zahrada je dost velká a místo pro úkryt malým tulákům se tam najde dost.Nedlouho poté, co zemřel tatka, se na zahradě objevila téměř černá kočička, sem tak s hnědými chloupky co jí zdobily kožíšek, a se zlomeným ocáskem.Nejdřív se zašla kámošit na zahradě, pak se rozhodla, že se jí líbí u maminy doma a tak se nastěhovala.Asi po roce měla kotáta, a ty samozřejmě ubytovala taky doma, byl to bílo černý kocourek a hnědoželvovinková a od mala hodně chlupatá Bambulka.Kočičí mamula se o ně starala dobře ale jak vyrostli, rozhodla se , že u mamči je sice dobře, ale moc překočkováno, a přestěhovala se k sousedce naproti.Jen občas došla na návštěvu, ale bydlí ted přes ulici, občas ji vidíme za oknem, nebo na parapetu před oknem sousedky.Kocourek zemřel asi tka ve dvou letech, Bambulka zůstala , ale ne dlouho sama, našli si ji nápadníci a tak se narodili bíločerná Beruška a dva zrzcí, Ryšánek a Zrzounek.Byli to velcí mazlíci, a taky časem pořídní kocouři, ale to jim nebránilo v tom, zalézt každý na jednu ruku, a to jich pak byla plná náruč.Jeden se ale časem ztratil a druhého našla sousedka zabitého.Berušku jsme našli jednou když se mamča vrátila z hub, ležet na chodníku přejetou.Bambulka je s mamčou dodnes,mnoukne si, když chce pustit ven, ráda si hraje na ranní budíček, i když se vstávat opravdu v 5 nemusí,otevírání zavřených dveří ji nedá žádnou velkou práci, ráda hypnotizuje vše co má člověk k jidlu, co kdyby to bylo závadné, musí přeci ochutnat,mazlí se , když se rozhodne, prostě výborná společnice.Letos v květnu jí už bylo13 let. Zdroj: ifca.pismenkuje.c/...

Kočičky I. 1. listopad 2008 | 17.21 | rubrika: první rubrika Mikeška Původně jsme ji dostali jako kocourka, černého,byla plachá ,vlastně první co bylo když k nám přišla, zašoupla se pod skřínku a mooc dlouho trvalo, než jsme ji dostali ven,a jen pomalu si u nás zvykala.Byla doma, ale jednou proklouzla ven,a nějakou dobu nebyla nikde, ale časem se začka ukazovat u misky venku, a tak tam an ni vždy nějaká bašta čekala, aby se měla proč vracet.Pohladit se nechala, někdy se i odvážila do chodby, ale jen na chvilinku.Stala se naší věrnou dvorkovou čičinou, na několik let, až jednou na jaře když jsme se vrátili z hor, už se nevrátila. Mikeš Dostali jsme ho v době kdy mikeška byla ztracená.Zvykl si u nás hned, všechno ho zajímalo, všude vlezl a rád se mazlil.Už podle jména je jasné, že byl černý, jen mini náprsenku bílou měl a oči oranžové.Zvykl si doma tak časem jsme ho začli i pouštět ven.Uměl si mnouknout , že ted jde,a když jsme mu otevřeli dveře, na odchodu vždycky mnoukl "mnau", a znělo to jako čau.Když zůstal venku a šli jsme někam, stačilo říct, kdy se vrátíme a dorazil domu s náma.Jednou jsme se nějak zapoměli a přišli o pár hodin později.Seděl na vršíčku u zubárny na kraji ulice a už zdáli bylo slyšet, jak nám nadává, že jsme nedodrželi slíbený čas návratu.Miloval "číst" časopisy, jak nějaký našel,přskládal ho odle svého.Také mi rád pomáhal převlíkat postele, zchumlané povlaky se mu moc líbily na hraní.Jednou se dlouho nevracel, ale nakonec přišel, ale vypadal, jako by ho někdo přejel, přesto neměl nic zlomenýho, jen trošku poknourával a polehával nějaký den, ale brzo se z toho oklepal.Rád se s náma honil kolem domu. Chutnali mu i mini šátečky z lískového těsta,nenápadně je občas přišel shodit z misky jeden a zbaštil ho.Jednou jsem upekla maso a položila na talíři na stůl a jen se otočím, už mi to masíčko krade z talíře,ale nestihl to odnest, no abyneřekl, podělila jsem se s ním nakonec.Jednoho podzinmího dne, v listopadu, odešl ven a už se nevrátil. Rýmička Že je to divné jméno pro čičinu? Přišlo k nám kotě a mělo oči a nos plný rýmy,a hned se nechalo hladit, a tak jsem ji co nejdřív vzala k veterináři na antibiotikový injekce, takže se z toho brzy dostala, ale jméno už ji zůstalo.Byla to dvorková kočička, chodila k nám častoPohladit se dala jen od nás, od návštěv nikdy..Jednou přišla a koukala na nás jedním očičkem, o druhé přišla.Někdo ji ublížil. A časem byla, jsme ji hladili, cítit pod kůží diabolka zarostlá.Ale za čas to samé i s druhým očkem, byla slepá, ale trefila k nám i tak, zvlášt, když měla bříško, čekala kotátka.Našla si unás pelíšek a kotátka porodila v klídku u nás.Chodila se proběhnout a vracela se ke svým miminkům.Jednou se ale nevrátila.Snažila jsem se kotátka odchovat, ale nepodařilo se, postupně umřely všechny, i když poslední kocourek vypadal, že to zvládne, nakonec ne. Edík Byl zrzavý kocourek, objevil se spolu se dvěma kočičkama, ale první kotě hned za par dní jsme našly mrtvý,a druhé, on zahříval, i když už taky nežila.Vzala jsem ho k veterináři, dostal injekci, a byl zdravý, nevíme, proč ty kočičky ne.Srašně rád lehával na topení na chodbě, zavrtaný čumáčkem mezi žebra radiátoru.Jinak byl spíše dvorkový,ale mazlík.Ztratil se. Princeznička Dostala jméno, podle svého vznečeného chování a i krásného zrzavočernobílomájového kožíšku.Byla dvorková, chodila často.Jednou přišla s dírou mezi lopatkama,vypadalo jako by ji někdo schválně trefil diabolu.Srašně ji to hnisalo, ale jak jsem si řekla, že jdem na veterinu, zmizela, a vracela se v momentě, kdy si byla jistá, že už tam nikdo nebude.Pročetla jsem chytré knížky,a donesla si z práce peroxid a borovou vodu, které kočinám nejsou jedovaté a holt léčila jen s timhle, stříkačkou vyšuměla peroxidem, vypláchla, a pak borovku a to kolik dní, až se to pomalu začlo hojit.Jen ji kolem vypadalo koláč chlupu, ale rána se vyhojila, uzavřela a chloupky nakonec zase dorostli, jen na tom vstřelu bylo holé místečko, ale to vůbec nebylo vidět.Dělala nám společnost několik let.Někdo nám ji zabil. Zdroj: http://ifca.pismenkuje.cz/112008/ Kočičky II. 1. listopad 2008 | 22.53 | rubrika: první rubrika Bydlíme v domku po babičce, takže své sousedy znám odjakživa.Také kočindy se tu vždy vyskytovali.Těm vrnícím hebkým kožíškům tady nejvíc fandili sousedi z domu o číslo mín.Topili v kotli a v okně do té místnosti nwchali volný vchod pro všechny číčy, co zatouží po teple.Také ale soousedka říkala, že jí žádná kočička dlouho nevydržela,Většínou se ztratily....Sousedka odnaproti je čičinám taky příznivě nakloněná.No a z druhé strany, si pro mě jednou soused došel, at se koukam podivat, jak jim nasrally kočky ve skleníku-tam už takové spřízněné duše nebydlí.Největší změna nastala, když se sousedi s přístupným kotlem odstěhovali a místo nich se objevili lidi, kteří nejen nemají rádi kočky-a samozřejmě první, co bylo, že zavřeli přístup ke kotli.Jejich nebo spíš souseda ale nenávist ke kočkám tím neskončila.Jednou ráno mě vzbudil zvuk-střílení.Nejdřív jsem nevěřila, že slyším, co slyším, ale při pohledu z okna jsem toho chlapa viděla, jak zrovna s puškou mizí do vchodu domů.No a dovolila jsem si mu říct, co si o tom myslím.Dozvěděla jsem se, že jsem na hlavu, nemám to v ní v pořádku a vůbec, kdoví co jsem viděla.Prostě, on je svatý a já blázen. Jo blázen a kočindy měli v kožíšku zarostlý diaboly asi jako halucinaci. Zdroj: ifca.pismenkuje.c/...