Ifca | Ifča-šmátrání v paměti

 Před koncem  minulého roku si tchynka s přítelem zaplatili zájezd na Korsiku,autobusem, když jsem se to dozvěděla, nepředloženě jsem tehdy řekla, no, to vám teda přeju.Představa mnoha hodin na cestě busem byla pro mě příšerná, no a mé krapet ironické přání se mi vymstilo.Od června, kdy se rýsovalo, že přítel J nejspíš na cestu s tchynkou B nebude moci jet a ona by nejspíš opět zájezd zrušila, stejně tak jako loni do Španělska, tehdy to mělo být k jejím 70 narozeninám a ted tedy opožděný dárek, jsem poslouchala náznaky, později přímo návrh od J, když by nemohl, zda bych jela já.Termín kupodivu seděl na plán dovolené,co si berem s mužem koncem srpna vždy, muž už nějaký týden předhlašoval, že neví, zdy náš společný termín vůbec dovolenou dostane a že bych s máti jet přeci mohla.Byla jsem zklamaná, že letos žádné společné Bulharsko nebude, nebude nejspíš ani nic jiného, mno to Bulharsko jsem si dala týden sama a ze dne na den, ho zaplatila, v týž den, kdy jsem B slíbila, že s ní pojedu.10 července 2019 je ten den, kdy jsem řekla ano, pojedu.Měla jsem 43 dní do odjezdu a dost času srovnat se představou strašně dlouhé cesty busem, ale stále malou naději, že J pojede, týden před odjezdem bylo už jasné, že jedu.Všem, komu jsem cíl dovolené řekla, zasvítili oči s větou-Ty se máš, ovšem poté, co jsem pokračovala, že to je busem, se zděsili.Jeden jediný kolega mi řekl, že- Cesta je cíl, a že to by jel moc rád, kde se takový zájezd dá objednat, takhle jel by rád a nikde o něj nezavadil. Jediný světlý bod cesty byl, že přímo na Korsiku se jede z Itálie trajektem, k tomu mi jedna kolegynka řekla, že to se mi bude moc líbit. Měla pravdu.

 Od B jsem taky v posledním týdnu konečně dostala přefocené dva listy od cestovky a další instrukce.Když mi B vyjmenovala,že si mám sebou vzít i povlečení na postel  ona si bere kafíčko, cukříky...., aby si měla co uvařit, na mě šli mrákoty, že šmarjá jedu na dovolenou, ne do kuchyně.Našla jsem si na netu stránky ubytka a při pohledu na mapu mi muž řekl, noo to jedeš na hezkej pionýrskej tábor, načež já na to, no a nemám si teda vzít i ešus sebou? Možná by to nebylo od věci, ale nevzala, jen kelímek a příbor raděj ano, naštěstí to jsem nemusela vybalit. Ale tak pro sichr jsem přihodila do kufru sedm Jemča Pigi čajů citronových, a udělala jsem dobře.Taky tři Vitacity a jednu flašku Ilsána.No a taky několik dvojchlebíků s miniřízečky na dlouhou cestu, rohlíky se sýrem a salámem a čtyři pardubický perníčky.Na korsickou pevninu se mnou přistálo z jídla jen dva perníčky.

 Při pohledu na info dvojlist od cestovky a rozpisu na jednotlivé dny jsem nabyla dojmu, že se snad na pláži ani nestihnu ohřát, na každý den byl nějaký fakultativní výlet, ovšem důležitý bylo to slovo fakukltativní, jakse posléze ukázalo.V ceně zájezdu byl jen jeden.

 23.8. bylo naplánováno, že se sejdeme na parkovišti u OBI v 15.30 a odjedeme v 16 hodin.V 15.10 jsem zamkla vrátka a došla za pár minut k Obi,tam jsem uviděla pár známých tváří z cest do německého bazénu, B zatím ne, zato paní vedoucí zájezdu , dále jen VZ ke mě přišla a s podivným pohledem na mě, mi pravila- Ale vy s náma přeci nejedete! Jen jsem polkla zlá slova vzápětí uviděla B a tak  VZ říkám- Ne? Tamhle je B a ta mi celý týdny říká něco jiného. Jestli tedy nejedu tak jdu domů, ale domluvte se s B! VZ se otočila a spatřila B a najednou VZ pravila ale ano samozřejmě, já vás nepoznala. B mě taky seznámila se zbytkem obyvatelek našeho spolubydlení, A,P a J. Když jsem se rozhlédla po parkovišti, nechápala jsem, jak se všechny ty bágly, kufry, a taky lidi mají vejít do jednoho busu, který tedy ještě v tu dobu ani nebyl, dojel až před 16, pak nacpali všechny zavazadla dovnitř, to trvalo, během čekání se několikrát kolem nás s B prošla VZ a řekla nám jiná čísla sedadel, kde budeme sedět a tak jsme se postupně teoreticky stěhovali v buse nejprve v přízemí, pak v patře, a to celkem třikrát, takže nakonec jsme se usadili na první dobrou ve skutečnosti v patře na 47-48 místa.. Vyjeli jsme 16.30 hodin.VZ se chopila palubního mikrofonu, přivítala nás, seznámila se jmény obou řidičů a proslov zakončila památným výrokem- Protože máme hodně zavazadel, muselo se plně obsadit i WC, takže nesmíte pít, abyste nechtěli stavět čurat, stavět se bude po třech hodinách!

Okolo 19.30 stojíme na odpočívadle u Mnichova, za wecko tam chtěli 70 centů, ale dostali jsme z automatu 50 centovou slevu do provozovny na nákup, naštěstí jich je po Německu hodně, tak jsme si ji schovaly.Zastávka se mi líbila, nad hlavou nám přistávala letadla na nedaleké letiště,byla dost nízko, daly se poznat společnosti, kterým patří, tak jsem se kochala.V 19,50h odjíždíme a další zastávka je až v Itálii na benzině po 23 hodině, odskočila jsem si a že jsem prvně na italský půdě, tak jsem si koupila aspon minerálku Santa Croce za 1,5 eu, další zastávka 24.8. ve 2,30h další benzina, na obou zastávkách ten vzduch voní úplně jinak, než u nás,takový vlhčí a jehličnany vonavý.Přes celou cestu nemůžu spát, chvíli si s B povídáme, ale to nás čarodejnice před námi okřikne, at jsme zticha, spí tady děti, no to její dítě si spustilo sedačku dolů tak, že B nemůže ani moc sedět, bylo to mezi italskými zastávkami, a že nemohla ani vylézt z místa na druhý zastávce, sedačku daly do slušné polohy a víc se o to nepokoušely.Poslední část cesty k přístavu je silnice hodně drncavá a pak najednou stojíme a netuším proč.Kolem nás kolony aut, je 5,28h stojíme ve tmě a pomalu se rozednívá a konečně jsem pochopila, že jsme v přístavu v Livornu, tady trčíme až do 7,30h vpravo je vidět trajekt Moby Vincent. VZ od nás všech vybrala pasy a občanky a odnesla je kamsi ven ke kontrole?Dojedeme kousek od Moby a vystupujeme, jdeme po schodišti nař na vemkovní palubu, bus mezitím zajel do lodi.Jdeme s B až na horní palubu a ji nenapadne nic lepšího, než, že si sedne na volnou lavici. Je mokrá a od sazí, páč je hned pod komínem, takže B si ušmudlala kalhoty i kabelku zespoda.Vypluly jsme po 8h.Jdem zpátky na spodnější palubu a najdem naše spolubydly, vzali nás na sezení na svou lavici, docela dobře jsme se vešly.Daly jsme si kapučinko za 3,30 eu a kochaly se, okolo občas po směru nalevo po směru plavby proplul jiný trajekt opačným směrem, než my, jeden Moby menší nás i předjel, po směru napravo, kde sedíme, jsou postupně vidět dva ostrovy,Gorgona scalo a Capraia isola, ty fotím, nalevo trajekty a Elbu proti světlu a v oparu fotit vzdávám.Po 12 , kdy nerozumím hlášení, ale VZ vyzve, že jdeme, tak jdeme, no a stojíme u vchodu na schodiště, hlásí pořád naše patro, ale nechtí nás pustit, nedá se dýchat, vracím se na palubu, koukám, jak vyjíždějí auta a náš bus už je dávno venku a nechápu, proč nás tu vězní.Pak najednou s našima pár lidma jdu, hurá na schodiště a ven, B už je u busu, a rychle do busu a odjíždíme z Bastie 13.20h, konečně mě cesta zmohla a na chvíli jsem usnula, ale Aléria a Ghisonaccia vidím a najednou zatáčíme u zdi do Marina ďErba Rossa a tak v skoro 15h jsme po skoro 23 hodinách na místě.

Už nás tu čekal průvodce od cestovky, P, ještě sedíme v busu a P se chopil palubního mikrofonu a má řeč, dlouho řeč, především o systému otvírání mobilhomu, kliky u mobilhomu. Zde se neříká česky chatka, ale světově moblihom.Ta klika je zde velmi důležitá! Dále oznámí čas první schůzky, něco co znám od alexandrie pod pojmem infokoktejl, ovšem zde bez koktejlu, na 17h a večeři na 18h.To už smíme vystoupit a probrat z hromady svůj kufr a pak vyslat jednoho zástupce , pro mě prostě chaty , k výdeji klíče, pásků na ruku a desek s informacemi.Stojíme mezi busem a plotem, kousek od recepce a čekáme.U řidičů si kupuji dvě český pivka v plechu a pepsinu. VZ nás přehlédne pohledem všechny a praví, všichni máme bydlení tady tím směrem, a ukáže hned za plot, jen jeden mobilhom bude jinde, ale, a to opět přelétla naší skupinku pohledem, to se vás netýká. Vyslaná P stojí u rozdělování a nic nedostává, postupně se u vystřídáme všechny, dozvíme se , že ne vše je ještě uklizené..., no nakonec dostaneme náš klíč a to mě fakt rozesměje, ta plonková chata je naše.Prejže rejže, cháchá, že se nás netýká.Týká.Takže postupně přesuneme všechny bágly k přibližnému směru naší chaty a B s klíčem vyráží hledat. Dlouho se nevraci, mezitím se dostěhují na hromadu ostatní spolubydly , u báglů stojí J a já vyrážím hledat B, po dlouhém hledání majdu ji, ale ne chatu, beru so od ní klíč a vyrážím na další kolo, nedaří se nic najít.Znova se potkáme, jdeme k plánu Mariny u cesty a přesvědčujeme se, že to musí být tahle bouda.Číslo 67 na ni ale není, tak dlouhým monologem P popsaná klika zde rovněž chybí a ani jeden ze dvou různých z klíčů na kroužku nejde normálně vsunout do zámku. Takže dále kroužíme po okolí a kde nic tu nic. Zoufalství a vyčerpání z cesty mě dovede opět k té neoznačené chatě, kvrdlám jedním, pak druhým klíčem v zámku, a světe div se, ač nemá žádnou kliku, najednou zámek povolil k otočení a  odemkla jsem. Zase zamkla a s B jdem pro ostatní, stěhujeme se se vším do chaty a rozhlížíme se. Je 16,30h.Jeden pokojík se dvěma postelema, druhý s letištěm tak pro dva a v kuchynce cosi, co vypadá jako přistýlka pro malý dítě, sem se má vejít 5 dospělch ženských.Jsem vytočená, tak si aspon otvírám to jedno český pivko.Na přistýlku se uvoluje spát nejštíhlejší A. Tohle se ale musí dořešit, no už je čas na infokoktejl, tak načuřený na 17 hodinu jdeme hledat zbytek lidu do jiné části mariny, tam za ten plot. Najdem to a P tam pak mele spoustu podle mě, zcela zbytečných řečí, pak se dostane i na nás a naše stížnosti, P tvrdí, že to není pravda a my máme ten nejlepší moblihom, přistýlka se dá rozložit, tak ho vyzveme, at nám to předvede, přislíbí, po infu, dále hovoří, mimo jiné, i o plavkách do bazénu a tak.., Dojde i na dotazy, takže říkám, co se týče plavek, mám zcela opačný dotaz: Je zde nudapláž? P spustí svůj navrčený text, že Francouzi jso velmi tolerantní...atd....., tak ho zarazím.Nepotřebuju přednášku, ptám se, je zde, na této pláži, či v dosahu nudapláž? Odpoví Není.No pobavila jsem pár chlapů, že by se přišli podívat.Fakt ftipný.Pak vyfasujeme chleba, vánočku a tousták z pečiva, a sýry,salám,vajíčka,párky a margarýn z ostatního jídla, to vše na snídaně na chatu na celý týden, aspon že nás s tím odvezl na naší chatu a poté se jal rozkládat tu přistýlku do provozuschopného stavu na spaní pro dospělou ženu, přitom tohle by se mělo přestřihnout, říká, tak já na to, no a pak po nás budete chtít tu kauci 150 éček, no toné, proč jsem tak drzá, vždyt máme ten nejlepší mobilhom. To je jeho zaklínadlo.Udělala z toho houpačku, no ale nakonec to rozložil.Stůl a židle z kuchyně jsme musely odstěhovat na verandu, to se tam k posteli už nevejde.Jednu z židlí beru do našeho pokoje, páč tu není ani jeden noční stolek, jen ve výklenku tyčka s ramínky. Ještě nás P odvezl zpátky ke kuchyni s nádobím, pro večeři, na 18,30h, domluvilo se , že bude v tuhle dobu. Kuchyně je v jedné z chat, nafasujem jídlo a hezky si ho neseme tu dlouho cestu do chaty, pár zastávek, aly nás nepálily talíře a dáme si první večeři na terase. Jíme jenom na terase, vevnitř není kvůli posteli A místo. To nakonec nevadí, sedí se tam hezky.Dorazím pivko a s B jdem po 19,30 konečně do moře, ona odchází po chvíli, já si plavu skoro hodinu. Teprve ted si říkám, jsem na dovče, jsem na Korsice, ale pocit vyjímečnosti se stále nějak nedostavuje.Porovnávám moře se severkou Primorska, je tam prudší vstup a nevlny jako na jižce.Stavím se pod sprchnou u pláže, hrozný systéma jdi na chatu.Osprším se a umeju si hlavu, po tý cestě vypadám jak čaroda, no tedy sprcha je čůrek a ve vaně zůstává rybník, trvá, než odteče.Spolubydly obsadily všechny šnůry, co byly kolem terasy natažené, tak si  rozložím sušák a  dám ručníky tam.U stolu na mě nezbylo místo, zelenou židli mi zase obsadily, tak jsem si sundala a rozložila lehátko a od té doby je jen moje.Ještě zapínám klimošku a jsem za hvězdu, co s tím umí zacházet, v průběhu dní mi ovladač často přistál do ruky, at s tím něco udělám.

Další problém byly klíče, byl jen jeden exemplář, jak to udělat, hledaly jsme skrýš, když se tedy podle P v marině nekrade. Našla jsem ji, když jsme klíče daly do zavřený okenice u koupelky a před ní židli, co normálně stejně stála s dalšími u stolu na verandě.Vzhledm k tomu, že na našem "ostrově 4 chatek" bylo dost roští z květin, nebylo tam stejně ani vidět, při běžném pohledu cestou kolem.

Už během večeře se u chaty objevila první kočička, cestou od moře jsem potkala dvě kotátka.Další den přišly další kočindy, tak jsem měla svou dočasnou kočičí domácnost, vždycky něco dostaly, některé sa daly i pohladit.

25.8. Děvčata si už nějakou dobu povídají, tak7,15 vstávám a jdu si postavít vodu na čaj, ještě že jsem si ho nakonec vzala, tekutiny  v ceně zájezdu nejsou.Ony si vaří vodu na plynu v hrnci a žbrblají, že tu měla být rychlovarka a není.Koukám na překapávač a říkám, tady to funguje zrovna tak, když tam není filtr a nic na něm, tak to vodu jen překape do konvice horkou.Tak si ji tam uvařím a je rychleji, než jim na plynu.Po snídani jsem vzala foták a šla po pláži nejprve kus za skálu na jednu stranu a pak na druhou stranu až k ústí řeky Fiumorbo, byl tam dost velký proud, tak s fotákem jsem dál nešla raději.Vrátlila jsem ho na chatu a šla si ještě zaplavat do moře, po návratu jsem poobědvala chleba se salámem a ilsano, všechny spolubydly už seděly u svýho domácího kafe. No nazdar, tak to se mnou ani nikdo na to kafe nepůjde. Taky jsem se dozvěděla od A, že překapávač nefunguje, voda je z něj studená.Tak se ptám, kam jsi lila tu vodu? No do toho trychtýře, říká.Tak udělám názornou přednášku o fungování překapávače, včetně popisu, co kde a kam, stojí u toho, co pamatuju, všechny.Po 14h jdeme s B kousek za marinu nakoupit do Sparu, beru si mlíko, jogurty, Corsika colu, sýr, salám a taky pomerančový sušenky v hořký čokoládě. Mám toho plný batůžek a B si neodpustila hlášku, to jsi to nemohla vydržet do zítřka? No nemohla. Přišly jsme na chatu a všem jsem sůši nabídla a všem chutnaly, B můžu ještě si vzít, se ptá. Jo můžeš, a myslím si , no to mám za to že jsem to nemohla vydržet asi. Mám chut na místní kávu, nikdo se mnou samozřejmě nešel, když měli z domácích zásob.Objednám si Cafe au lait a číšník vypadal nadšeně, že jsem si to řekla takhle, olé. Bylo výborné, kaféolé.Vrátím se na chatu a jdu v 15,30h jen v plavkách, i bez žabek k moři a do moře, když to máme tak blízko.Doplavu až k ústí řeky a ještě kus za ní, asi se zvedlo moře a proud není žádný, chvíli se zatáhlo a pak zas vysvitlo, vracím se přes bazén dom a je 18,42h, hm, dost pozdě na večeři. Osprším se a mezitím všechny přišly se svojí večeří, zůstává po mě rybník ve sprše a s nádobím pádím pro večeři.

Po véče jdeme na další info, kvůli zájezdům, dostaly jsme na výběr na čtvrtek ze tří možností, no ve finále se nesešlo ani na jeden dostatečný počet, tak se na žádný davový fakultativní busem nejelo.Vozil jen po 6 lidi do hor na tůru, co pro mý koleno nebyla, každý den. Kdyby to dal na jeden den se všema a ty co to nechtěli šplhat, aspon na vyhlídku, něco bysme aspon viděli, takhle prd.Tolik k fakultákům.

26.8.Dala jsem si buzení na 5,40 a šla na svítání na pláž, fotit, skoro za tmy, na pláži jen já a jeden rybář.Za hodku vyšli slunko trochu v oparu a otočím se a najednou byla pláž plná lidí , když už slunko vyšlo.Po 7h jsem zpátky, posnídaly a na 9h u busu a minivýlet do Ghisonaccie.Vyklopil nás u nákupáku E.Leclerc, nakoupily, i pohledy, nákup daly do busu a šly do města, čas jsme měly do 11,30h na odjezd.Daly jsme si mé obvyklé kaféolé, a vidím šipku na infáč místní, tak jsme tam zašly, poprosila jsem o cestu na poštu a dostaly jsme s B mapu našly to hned. Kouply jsme známky, napsaly, a poslaly/ mimochodem pohled do práce dorazil až 3.9./Pak zpátky, pohoda u chaty a po 14,30 jdu do vody směr sever za výběžkem a tam jsem si sekla patu na kameni ve vodě.Po večeři jsme s P u chaty a povídáme, ostatní šly na program.

27.8.Vstaly jsme před 7h , posnídaly a na 9h odjíždí bus na zaplacený výlet.Ještě že byl v ceně, stejně nejeli všichni, jinak bych se fakt nikam nedostala celý týden.Cesta nejprve do Porto Vecchio, koukly jsme se na Bastion, hezký výhled z něj na přístav a solenice, strom na náměstí, bránu, ale málo času, jen hodinu jsme měli.Pak popojeli na jih do Bonifacia. Tam času 3 hodiny, svezli jsme se hned vláčkem nahoru, pochodily město s B, nechtěla jít na Aragonský schody, tak jsem měla smůlu, ještě že se aspon něco dalo vyfotit z hradeb , když na lod se to už stihnout nedalo, já tak chtěla ty skaliska vidět z lodi, a prd.Aspon že na kafeolé jsme zašly a na Oranginu. Málo času, prostě na takový místa zajímavý. Ještě cestou zpátky jsem si aspon stihla z busu vyfotit Janovskou věž.Po večeři jsem šla do moře až do tmy. Ospršila se a šla za spolubydlama na program, dala jsem si taky zmrzku a malý pivko Paolina.Program byl docela fajný, muzikálový, a skvělá servírka, co B naoko vyhubovala, co že si dovoluje nechtít si dát pivko, no tak ta poslechla.

28.8.Nic zvláštního přes den, moře, čtení na lehátku u chaty, až po večeři, po 20h jsem s A šla na západ slunka nad horama fotit.Program mě nebavil, nablbalá diskoška, no.

29.8.Dala jsem si buzení na 6,15 na svítání, A šla se mnou, bylo slunko v oparu dost, ale i tak pěkný. Zrovna otvíral krámek,7,30h, tak jsem si koupila bagety cestou dom. Odpoledne s B do Sparu nakoupit a cestou zpátky kolem ZOO zase a pak jsme se stavily na frapé kafí.Jak jsme se toulaly po marině, našla jsem i sprchy centrální, normálně fungující.Na moří velký zlý vlny, P byla doma, plná písku v plavkách, prý ji to smetlo a nemohla vstát. No šla jsem k moři a schytala to taky, tedy do něj se mi podařilo vejít dobře, ale z něj mě to na břehu semlelo, strhlo plavky do pasu a vlasy plný písku.Tak sprchy to jistily, dokonale jsem se ospršila, na rozdíl od toho našeho čůrku v koupelně.Večer byl písničkový večer dost povedený a daly jsme si drinčíky, ponejvíce Bikini.

30.8.Sama jsemse vzbudila 6,24h , tak jsem šla zas rozsvítit slunko, poseděla u pláže a cestou dom koupila si croisanty a všem spolubydlám po jednom mignon.Dopolko v moři a pak šly konečně na místní jídlo.Tedy vtip byl v tom, že ony na mě, jdem se najíst, jdeš s náma? Já jo. Ale já  jsem si do restaurace nevzala slovník, tak jsme zkoumaly a zvítězil u mě, A a J: Corse salát, B s P napůl pizzu, krom P všechny pivko Paolina. P po pizze pravila, že jde dom na český pivo pořádný, jestli to B za ni zatahne, pak ji to vrátí, tak jo, a odešla.Pak  A kouká do kabelky a hledá a nemá žádný peníze sebou, J hledá ve svý kabelce a vytahne peněženku, tu s českýma korunkama, jedinou,a že pujdou pro peníze na chatu, tak říkám klíd pak se ptám B kolik ona má, prý 30éček, tak se kuknu do svých zásob, kde na mě kouká 70 éček a řekla jsem si o účet a bylo to i s dýškem na těch mých 70 éček. No , ještě že mě vzaly s sebou, peněženku s nohama. To měly proto, že už dva dny předem balily a chystaly se na odjezd.

31.8.Vstávám po 7h,jdu si pro bagetu a crosantíky i mini na cestu,ony, nadšenkyně poklízejí, tak po snídani složím lehátka a sušák, necháváme kočičkám zásoby , co zbyly a nejsou na dlouhou cestu, mají hody.V 10,10h odjíždíme, na Bastii kolony, je to tak akorát na nalodění na Moby v 13,30h a v 14h odplouváme. No a A tam hned upadla u dveří a zrakvila si koleno, než jsem se k ní dostala, už měla brufáč v sobě a od jedné elasták a zaledováno. Pak ji přistavili vozík o patro níž poblíž wecka a všechny, P i J i B se u ní střídaly já taky zaběhla,ale ten vzduch e tam pro mě nedal dejchat, tak jen na chvíli a šup zpátky na palubu. B nám obsadila úplnou zád lavici, byla fajn, ale protože se tam u A všechny střídaly, tak nám na ni lezli různí drzí cizinci.Před 19h jsme přistáli v Livornu, tady nás na Moby nezadržovali, tak skoro hned jsme byli u busu, pro A volali sanitu a ta ji pak odvezla do nemocnice. My odjeli do nedaleké Pisy, ale co tak potmě je asi vidět, to že věž je fakt křivá, strašně otravný prodavači suvenýrů okolo, inu tak jsem si aspon stylově v Pise dala pizzu a ještě zmrzku.Pak jsme se vrátili do Livorna a nakonec naložili A bez ošetření, stále jen čekala, a o půlnoci odjezd.Nejdřív ležela na zemi vepředu, pak pod práškama se dokázala přeskákat na svý místo, tedy vedle mě přes uličku.4aroda před náma si pro svou holku bez prosby, zda může sklopila sedačku, tak B se nemohla ani hnout, a když se B po čase ozvala, ještě ji vynadala a spolu s další čůzou , co uvaděčkuje v divadle, si notovaly, že co teda lezla B do busu, měla si na dovolenou letět.Tak ji B řekla, dobře, nechte si to sklopený, ale pojdte si sem sednout na mý místo, noo a najednou se sedačka dala do normálního stavu, co měli všichni slušní lidi v buse.Stavěli jsme ještě 2 x na wecko v německu, zase za 70 centů v tom prvním, tak jsem si přidala obě a ještě jedno, co jsem našla v buse jen tak ležet, a koupila si preclíka a doplatila jen pár centíků. Bylo chviličku před 13h 1.9. a my konečně stáli zas u Obi, 27 hodin na cestě, nohy oteklý až ke kolenům, přišla jsem dom a bulela jak želva.Zlatý letadla, tohle busem už nikdy ne.

Pracuji na 12 hodinový směny, takže tak aspon 7 x do měsíce jdu spát poránu.No občas spát se ani napsat nedá. Vyskočila na mě z archivu 6 let stará vzpomínka. Takže ukázka jednoho pokusu o vyspání se po noční je tu.

Písmenkuje končí. Vyskočil na mě nápis : Tato doména pismenkuje.cz vč blogů na nich umístěných bude dne 2018-08-16 zrušena, pro nízký provoz, který nepokryje ani zaplacení domény. Pokud ji chce někdo sponzorovat je to možné. Jde o částku 175kč vč DPH/rok. Kontaktujte prosím administrátora. Netýká se ostatních domén např pise.cz! Tak jsem nad tím zauvažovala, ale i když jsem napsala, že mám zájem, nikdo se neozval. Zrušení odpočítává poslední dny, tak jsem se přesunula na píše. Archiv tu už je a já určitě co nevidět připíšu pokračování. Brzy na-psanou :-)

Výroční 7. leden 2010 | 17.23 | rubrika: první rubrika Jsou to již 3 roky,, kdy jsem prvně vstoupila do chatové místnosti.Nebyla jsem v tom prvně sama, pár lidiček , se kterými jsme si psali na jednom foru jisté tv stanice, v podstatě nás dal dohromady jeden skvělý hlas jedné mladé slečny v třetí řadě zpěvácké soutěže.Pár jiných nadšenců přes vánoční svátky zvládli ustálit na chatu LIDéčka nazvanou jejím jménem LČ. Psát jsem si tam chodila dost, i když víceméně s těmi samými co na foru, protože v podstatě naše hodiny se hodily, ale bylo to časem dost ůnavné dojít do místnosti a přemýšlet jakou náladou nás zase oblaží jeden správce, a jehož podivné změny nálad a chování se ke všem způsobil, že místnost postupně opustili téměř všichni.Vzhledem k tomu že se tam fakt občas nedalo vydržet a že člověk se rád koukne i jinam, nakoukla jsem do Vodnářů.Mé znamení a v téhle místnosti pohodoví lidičkové...Nevím, jestli si myslel, když předal jedné malé holčině správu a ona nás vyhodila s kamoškou, a důvod vyhazovu bylo:blablabla, že přilezem s prosíkem, to se teda spletl.Taky si se svou místností slavně po půlnoci spadl a více neustálil. Tak jsme se přesunuly do vodnářů , a ivi během měsíce vymyslela, že bysme mohli zkusit ustálit pro tu naši zpěváckou hvězdu, když zašla zpívat v Bídnících, místnost Muzikály.To se podařilo na začátku května během dvou dnů.Měly jsme svůj domeček, hejčkaly jsme si ho, lidi chodili, psali dost...... ale to vadilo tomu bývalému správci a tak škodil kde se dalo. Nejprve se mu zadařilo zlikvidovat vodnáře, a moje správcovství, to nakonec ale mě nějak nevadilo, konečně mi fungovala ignorace a nemusela jsem číst výplody jeho podivně myslícího mozku.V té době se mi ozvala po hodně letech kámoška , spolužačka ze základky, se kterou jsme se na poslední roky nějak ztratily ale díky chatu zase našly.Tak jsme vesele psaly v muzikálu,......ale nepřejícník nedal pokoj, až se mu po víc jak roce a čtvrt, podařilo místnost sesadit do nestálých, v tu ránu si ji založil sám a pokoušel se ji provozovat, vydržela mu však jen několik dní.Nakonec dolezl s prosíkem za věrkou, aby si ji převzala, že ji neudrží, ona o to m přemýšlela, ale já do toho nechtěla jít, kde se vyskytovalo jeho jméno , s tím jsme nechtěla mít nic společného, a tak to definitivně spadlo.Pak jsme si začli na otvírat nestálou a zamykací místnost .Občas jsem nakoukla , když tu holky nebyly, do jiných stálých máístností, a jednou n apozdim, loni mě zaujal název Micinky malé i velké.Prostě místnost pro kočkomilky, tak jsem tam nakoukla s kupodivu jí provozovala jiná kamoška, , od které jsme kdysi dostaly kocourka Mikeše. Tak jsme se s chatovým psaním nastěhovaly tam, ale musela mít místnost 100 hodin, a to bylo na nás pár hodně a tak věrka s veru vymysleli garfíldovu poradnu, nebo něco takovýho, a ně napadly lasaně, a tak v koníčkách, za 50 hodin za týden, s www stránkami, se před rokem ustálili Garfieldovy lasagne. Načly jsme to s věrkou, veru a dankou , a postupně k nám přibyli další lidé s kočičkama, i martí. .Martí, co dostala nápad, že si dáme u ní rande.To bylo na začátku července, vyjeli jsme po 8 ráno a k martí dorazily s dvouma přestupama, po poledni.Čekala nás u vlaku , složli jsme věci u ní doma a ještě s arturem jsme všichni šli na procházku pro mě neznámým městem, na náměstí se nám nějak podařilo se rozdělit a tak nás část šla po parkánech a po městě a na suprovou rozhlednu Kalich, z níž byl krásný výhled, ale kazil ho krapet déšt, který zároven hezky polil i nás, no a zatím ti, co šli jinudy už seděli hezky doma v suchu.Tak jsme se k nim přidali, mazlík Garfík, nám dělal společnost, zatímco další dvě čičinky , kačka a claudí, se nám schovávaly.Dostali jsme gulášek a apk se sedělo a brebentilo, já teda měla několik hodin pauzu, páč mě bolela hlava, tak jsem všechno spíš poslouchala vleže, ale k půlnoci jsem ožila. A to zvadla zase verča s honzou, ten nám ještě udělal popůlnoční bílopyžamkové překvapení.Nějak nám ten čas utekl, a když jsme na chvíli složili hlavy na polštář, už vesele svítalo.Tak jsme tam martí dělali společnost ještě do odpoledne, kdy už nezbylo, než jít na poslední vlak.Spestřením cesty nám ještě bylo ůděsná průtrž mračen, vypadlá elektrika na nádraží a gejzír kanálový v podchodu lovosickém, přeplněný vlak z ústí- byl to poslední od letiště toho dne z prahy a zrovna začal varský filmový festival, a nakonec jsme s hodinový spožděním dorazili i domů.Já jsem u martí od té doby nebyla, ale verča s honzou už jo a věrka s adelkou tam jezdívají hodně. Takže za ty tři roky mi chat přihrál : ivitaxí, kterou jednou za čas vidím, když se dám směrem na brno ,/ dík LČ a muzikálu/ polettku,se kterou jsem se viděla jen dvakrát, ale chodím si k ní na písmenka číst, a že teda psát umí nádherně a zároven tak, že nad něčím i brečím, /dík muzikálu/ klokanku, která je na druhém konci světa a v zimě mi posílá sluníčko, abych tu nezmrzla ,/ dík vodnářům/ věrku, která je na druhým konci města a máme společné zážitky už od školky a občas mi doplňuje mé mezery z paměti , prostě kámoška odnepaměti verču, která je kousek blíž ve městě , a vozí mě občas vláčkem martí, která má ráda u sebe doma nás chebandy a nemůžu zapomenout, i když už je na chatě neptkávám: lotosk,.aveevíka, soluciku, aquínu a leu Zdroj: http://ifca.pismenkuje.cz/012010/ 1663 1. srpen 2013 | 21.02 | rubrika: první rubrika 1663, to není rok, to je počet dní, které jsem věnovala místnosti Garfieldovy lasagne . Taková jedna místnost na chatu Koníčky a zájmy na Lidé na Seznamu. Před 3 roky jsem tu na toto téma psala Výroční . Od té doby uplynulo hodně vody v naší Ohři.My chebáci jsme se potkávali naživo nejen po chatu, ale samozřejmě i naživo, Tradicí se staly naše předvánoční setkání u oveček při medovince na vánočních trzích na náměstí a předvelikonoční setkání u oveček bez oveček na velikonočních trzích. Ty byly dokonce po netu přes půl zeměkoule, kdy klokanka v austrálii na nás koukala přes webku a my ji zamávali a ona si nás přitom i vyfotila. Byly i další srazy s dalšími lidičkami , kteří do garfa začli chodit, většinou to bylo na některé z kočičích výstav., nebo jen tak na pár dní někdo za někým jem na návštěvu. Po netu se do garfa chodilo tak docela prvidelně, občas byl problém s hodinama, tak jsme tam pobývali kdo mohl, aby se natočil limit.Bylo to jaksi samozřejmé , že tak činíme, V posledním asi roce tam začal chodit jeden, co si s ním někteří opakovaně domlouvali sraz a on nedojel, s jakousi traplnou výmluvou, Když tam nebyl, smáli jsme se tomu jak mu není trapné, nám tak lhát. Vracel se s vracel a kupodivu větší část pravidelným garfáků ho i přes ty lži žrali. Po jednom konfliktu, který vyvrcholil návštěvou admina a hrozbou zrušení místnosti byl tento člověk umístěn na blacklist. Samozvaná šefka, za kterou se postupem času jedna jistí osoba začla považovat, ho z tohoto vymazala a on dál chodí a kupodivu stále v pohodě se s ním baví , a na mé a věrky nechápavé otázky, co že na tom jeho lhaní mají, je argumentem, že dělá hodiny. On dělá hodiny a za to jsou mu vděční.. Když jsme je dělaly my, bylo to bráno ja ko samozřejmost, vždyt máš korunu tak je to normální. Jemu se děkuje a my jsme povl , co to ma za povinnost. Další pecku jsem dostala někdy na jaře, kdy mi bylo nařízeno od té samozvanky, že musím dathlas na zrušení správcovství martí, když ted nechodí. Věrce se to ani nenamahala nařídit, podle jejího pohledu by stačil můj hlas. Nedala jsem , místo toho kontaktovala martí a vyřešilo se to, žádné zrušení se nekonalo. Jneže chodit do místnosti, kde mě tak maximálně jen osttní pozdraví, anebo ani to ne a nebaví se se mnou, to člověkal prostě časem udolá. Hlavním tématem už nebylo pokec o všem , často o jídle, vaření a kočkách, ale s tím prolhancem se řešily povětšinou mašiny, čísla vlaků a podobné pro mě 3,14čoviny. Nepůsobilo mi dobře pobývat tam když tam byl on a tedy byl tam navezený v poslední době stále. Věrka svou správcovskou korunu shodila před několika týdny. Já jsem si říkala, přeci jen, věnoval ajsem tomu kus života , tak tu korunu jen tak nedám. Nedávno věrce samozvaná oznamila, že se sem k nám chystají na pár dní některé garfíldačky na výlet, a že bysme se mohly potkal pěkně spolu, a že až uvidí mě,že mi taky řekne a to víc podrobně. Od té doby jsme se v garfovi potkali víckrát, dokonce se , ač se tomu bránilo dlouho, nakonec dala i na fačbůk, tak měla možnost mi cosi říct bližšího na vícero místech. Čekala jsem že se něco dozvím a nic, tak jsem se čera zeptala přímo , co že se mě chtěla zeptat. A připadala jsem si jako obtížný hmyz, a věta " Já jsem ti něco chtěla?? a co jsem ti chtěla???? nevím že bych ti něco chtěla!!" , mě prostě utvrdila v tom , že tady cesta končí . Kde není zájem o mě, nemám zájem já . Poslední věta jako korunovaná, jsem napsala a t se s tím lhářem prolhaným klidně nechá zarámovat. Zrušila jsem správcovství . A šla. Netrvalo ani několik destítek minut a koruny společnýma silama zbavili i martí. Dosáhla svýho . Zažilo se tam spousta srandy , prokecalo se tam za dobu mého správcovství 23229,63 hodin . 31.7.2013 v 17, 15 jsem to skončila. Je čas jít dál. Jinam, jinak, s těmi , co o mě stojí. Proč stát a hledět na dveře, co se zabouchly, jsou otevřené jiné a čerstvý vítr zavál do chrámů, jak pravil degré v angelice. Tak jdu. Zdroj: ifca.pismenkuje.c/...